Lenost je sviňa aneb jak se motivovat

Znáte to… Blíží se trénink, ale Vaše lenost je prostě silnější. Navíc máte od rána blbý den a ještě k tomu jste se pohádali s přítulkou/spolubydlou…

Určitě znáte, takovou tu hlášku: „Musím jít na cvičbu. Nooo nechce se mi, ale vůbec.“ a s tím i myšlenky, typu tisíc a jeden důvod, proč zrovna dneska zůstat na gauči. Rozumím tomu, ale…

Je jasné, že každý, i sebe víc profesionální sportovec, má dny, kdy se mu prostě gaučing, jeví jako ta nejlepší volba, pro zbytek dne. Všechno má v tu chvíli prostě přednost. Ať už je to práce, přítelkyně nebo prostě dokoukat poslední díly Game of thrones…

Podle mého, je nejlepší motivace, mít trénování prostě rád, ale existuje samozřejmě spoustu dalších důvodů a způsobů motivace. Když se nad tím zamyslím, tak to, co cením na chvilkách v gymu nebo venku na hřišti je, že je to čas, který je opravdu jen můj. Jasně, jsem tam s lidmi, ale čas, kdy na sobě makám, je jenom můj! Jsem jenom já a ona aktivita. Všechno ostatní, je v tu chvíli, jen „křoví“. A to je vlastně první způsob, jak se motivovat, vypnout Hru o trůny (stejně tam všichni umřou 😉 ) a vyrazit na trénink.

Čas, který je jen můj

Většinu času se věnuji ostatním… Problémům, lidem, věcem. Je to přirozená součást života, ale je to často na úkor mě samotného. Znamená to přizpůsobovat se a soustředit na věci, které se mě netýkají a přesto je musím řešit. A v dnešní době je stále těžší, najít si čas, i třeba jen pár minut, pro sebe a věci, které mám rád. Berte to tedy tak, že si vyhrazujete čas speciálně pro sebe (a své zdraví)…

Vypnuto

V našem světě je těžké, prostě vypnout a odprostit se od všech vlivů, které mi zaplňují hlavu. Neustále se na mě hrnou miliony vjemů a informací. Od pracovních problémů, přes války ve světě až po situaci na křižovatce, kde zrovna stojím. To může vést k určitému stresu a napětí. Mnoho výzkumů prokázalo, že fyzickou aktivitou se snižuje hladina stresu a navíc, podle mě funguje přímá úměra, mezi fyzickou náročností a množstvím myšlenek v hlavě. 😀 Jinak řečeno. Čím náročněji na sobě makám, tím méně mám prostoru, soustředit se na cokoliv jiného, než samotné cvičení. A to je něco, co se nedá koupit a je to neuvěřitelně návykové. Navíc, fyzická aktivita Vám reálně umožní se vybít a vypustit všechno napětí.

Pocitovka

Čím déle na sobě makám, tím častěji, mám z každého tréninku, také duševní „zážitek“. Odcházím vždy, tak nějak svalnatější, sebevědomější, silnější, volnější, soustředěnější a v tu chvíli neexistuje nic, co by mě z tohoto stavu a takové duševní „svěžesti“ mohlo dostat (podobný stav mívám po ledovce 😉 ). Odcházím spokojený sám se sebou. Za to, že jsem to ani jednou nevzdal, že jsem tam nechal ze sebe všechno. Jasně, může na tom mít zásluhu i sparing, který tam vždy je.

Sparing partner

Parťák pro mě totiž, stále více znamená, spíše psychologickou podporu, než nějaký fyzický zásah (jištění při dřepech apod.). Proto může mít také, velký vliv právě na ony pocity z tréninku. Se správným „bratrem ve zbroji“ je jakékoliv cvičení, nejen větší zábava, ale nese sebou i určitý pocit odpovědnosti. Je přeci nemyslitelné, nejít na trénink, když na mě parťák spoléhá, že tam budu, jako vždy. A určitě nejde o nějaké přemlouvání. 🙂 Zkrátka stačí jen jeden impuls v podobě „v kolik jdeme?“ a v ten okamžik, je sebemenší pochybnost, zda jít nebo ne, pryč. (Navíc, kdo má pak poslouchat ty kecy ne… 😀 😀 )

Deníček

Je spoustu věcí, které mě dokáží namotivovat… Jednou z těch nejsilnějších, je můj dosavadní progress. Mohlo by se totiž zdát, že jsem na place, stále ten největší looser a ten nejošklivější pytlíček tuku, co se tam jen potí jako prase. Když se ale ohlédnu zpět, rok dva zpátky, a zjistím, jak dlouhou cestu už jsem ušel… Wau, mám okamžitě energii na dalších sedm opakování v každé sérii. Je to jako droga… Vidím kde jsem začal, kde jsem, kam se můžu dostat a chci to. Chci víc… Nemůžu s tím přestat (je to jako teorie řetězu 🙂 ), když už mě to stálo tolik energie, času a zdrojů. Spoustu věcí, je potřeba udělat a ještě větší spoustu věcí, je třeba pilovat a zlepšovat. Není tudíž na škodu, psát si svoje úspěchy. Dělat si takový „deník“ všech svých úspěchů a vždy, když přijdou pochybnosti, podívat se na ně. 🙂

Něco je divný

Pokud makáte delší dobu, stává se z toho zvyk, stereotyp. Stává se z to součástí Vaší komfortní zóny a tím pádem, pokud trénink nemáte, je Vám nepříjemně a někde v zadu, Vám našeptává tenký hlásek, že něco je špatně. Pokud jste došli až sem a tento pocit znáte, může to být stejně dobrým impulsem, jako ona otázka od parťáka „v kolik?“. Žádný nátlak, ani přemlouvání. Jeden malinkatý podnět a je rozhodnuto.

Nový tričino

I to je způsob, jak se motivovat. Konceckonců, funguje to na děti ve školce i dospělé v práci. Proč by to nemělo pomoct Vám? 🙂 Dopřejte si odměnu. Vždy, když se objektivně posunete dál, vždy při dosažení nějakého velké milníku. A vůbec nejde o to, koupit si něco velkého a drahého. Vlastně to ani nemusí být něco na cvičení… Mělo by to ale být určitě něco, co máte rádi a udělá Vám opravdu radost. Kniha, triko, boty nebo něco domů…