Sebereflexe aneb jaký byl můj rok 2017

Konec roku, jako vždy, pro mě znamená zastavení a zamyšlení. Kam jsem se posunul? Čeho jsem dosáhl a kam směřuji? To jsou otázky, které si pokládám a které mi napovídají, zda v životě směřuji kam chci.

Každoročně procházím moje úspěchy i neúspěchy a snažím se definovat si cíle pro další rok. Byla by chyba, neudělat nějaký souhrn i sem na můj blog. Už jenom proto, abych mohl porovnat (a nejenom já) zda se ubírám správným směrem.

To stěžejní pro mě, bych shrnul do čtyř kategorií…

Rozvoj a vzdělání

V roce 2017 jsem absolvoval snad rekordní počet seminářů a školení. Část z nich v zahraničí, část v Čechách. Z velké části to bylo zapřičíněno novým profesním zaměřením a proto jsem skoro až zoufale bral úplně vše, co mi přišlo pod ruku, jenom abych eliminoval nedostatek vědomostí. Tak se stalo, že jsem prošel od kratších školení na osobnostní rozvoj, přes dvou denní školení konkrétních znalostí jako třeba Business Architect v praxi, Modelování podnikových procesů pomocí BPMN až po několika denní zahraniční workshopy zaměřené na robotizaci. V hlubinách internetu jsem si našel nespočet záznamů přednášek a přečetl tolik článků, které mi pomohly více pochopit marketing, propagaci, přípravu blogu a spoustu dalšího, že si ani netroufnu tipnout počet.

Rodina a vztahy

Nezahálel jsem ani v oblasti neméně důležité… Na začátku roku 2017 jsem našel člověka, který přinesl do mého života “světlo”. Našel jsem partnerku se kterou jsem objevil, že vztah může být stejně krásný jako ona svoboda, kterou jsem do té doby měl sám. Stal se z ní rovnocenný parťák do života, s vlastními názory a myšlenkami (častokrát úplně odlišnými než ty moje), který mi dokáže nastavit “zrcadlo” a srazit mi trochu onen imaginární “hřebínek”. Je mi partnerkou i nejlepším kamarádem. Objevila se naprosto z nenadání a zcela nenápadně, ale o to intenzivněji mě zasáhla.

I díky ní mám dalšího kamaráda… Chlupáče, který mi svým pohledem dokáže zlepšit náladu po náročném dni. Kocourka, který roste rychleji než bych chtěl a z malinkého koťátka je dnes už velký chlap. Občas je na facana (na druhou stranu, kdo občas není), ale většinou je to zlatíčko. Koneckonců sem tam využiji nějaké jeho fotos na mém Twitteru… 🙂

No a určitě musím také zmínit, že moje malá sestřička v září započala své dospívání a nastoupila do první třídy. Byli jsme tam všichni v onen první den abychom podpořili, ale také zamáčkli slzu. Jsem pyšný…

Co se povedlo

Tento rok jsem vzal zase svůj osud do vlastních rukou a změnil práci. Sice v rámci jednoho korporátu, ale to nic nemění na samotné důležitosti tohoto rozhodnutí. Nebudu říkat, že jsem s tím nechtěl párkrát švihnout, že jsem si nejednou trochu klepal na čelo. Vydržel jsem, vlastně stále se držím a ačkoliv to bylo náročné, první úspěchy už se dostavily. Závěr roku byl obzvlášť těžký, ale ani to mě neodvedlo od toho podstatného a tak si přeci jen užívám vánoční svátky v rodinném kruhu.

Nesmím vynechat něco, co většina považuje za absolutní samozřejmost. V dnešním světě, v Praze dvojnásob, to ale úplnou samozřejmostí není. Člověk zapomíná, kolik úsilí ho stojí, aby to měl. Mám na mysli hezké bydlení, dobré jídlo a drobnosti, které mu dělají radost (nebo kterými dělá radost ostatním). To všechno stojí spoustu peněz… Mám za sebou další rok, kdy svoje účty platím já a ačkoliv bych měl rád více všeho, když se ohlédnu, žiji si jako v bavlnce.

Za úspěch také považuji (možná pro někoho absolutní nesmysl) kompletní přechod do jablečného světa. Což v našem korporátním světě, kde dominuje Windows, není úplně jednoduché. Co k tomu říct, miluju jablíčko…

Menších či větších úspěchů bylo spoustu, ale ne všechno se daří.

Co se nepovedlo

Do toho, co se nepovedlo a delší dobu se mi nedaří, musím určitě zařadit nedostatek času na rodinu. Tím, že jsou v severních Čechách a já v Praze, mám občas problém se “utrhnout” a dojet za nimi.

Nedaří se mi ve vedlejších projektech, tak jak bych si představoval. Je to z části způsobeno tím, že nemám spoustu věcí tolik zažitých (musím je hledat nebo zjišťovat jak na to) a často mi chybí čas, abych se tomu mohl dostatečně věnovat. Je to ale otázka času, než se vše naučím…

Pamatujete na RP-Fatmana? V roce 2017 celý projekt trochu utichl. Nová práce a nové povinnosti/zájmy mi nedovolovali dále pokračovat. Možná je to ale dobře, protože po pauze je ten návrat přeci jen zajímavější. Pro mě je RP-Fatman o cvičení, disciplíně a zdravějším životním stylu. A tomu jsem se v uplynulých měsících tolik nevěnoval. A to se musí změnit… 🙂

Co dál

Rok 2017 byl skvělý a plný nových příležitostí a lidí. Poznal jsem nové kolegy, podíval se do světa a zažil nespočet krásných okamžiků. Přesto mám stále na čem pracovat.

V novém roce chci dále pokračovat v rozvoji a stejně aktivně chodit na školení a semináře. Na první čtvrtletí už mám přihlášeno. Rád bych se dále věnoval robotice, ale přidal i více Applu, takže bych si chtěl udělat další certifikáty. A možná zase nějaká škola?? O té stále intenzivněji přemýšlím, jen najít vhodný obor…

Těším se, že si i v novém roce budeme s mojí drahou dále užívat života a najdeme si snad více času cestovat. Pohoda doma, je stěžejní pro moji celkovou pohodu a klid.

Chci dále pokračovat s blogováním, které mě neuvěřitelně baví a doufám, že se mi bude dále dařit zvyšovat návštěvnost (moc moc děkuji, že tyto řádky čtete). Je toho spoustu co se potřebuji naučit a na čem musím zapracovat. V hlavě mám stále nepřeberné množství nápadů, takže v novém roce budu dále pokračovat. Chci vidět a slyšet další semináře, zaplať pánbůh je z čeho vybírat.

A v neposlední řadě se vrátím zpět ke Kalistenice a Ledové disciplíně. Objevil jsem nové fitko, které mám kousek od domova a zamiloval jsem se. Chystám svůj vývoj i postřehy znovu zapisovat…