O přesčasech

Mám za sebou pár relativně náročnějších týdnů a tudíž je na čase, možná trochu vzpomenout a zamyslet. Nejednu noc jsem strávil prací… Víc než by bylo vhodné a méně než abych se z toho zbláznil. Přesto to není úplně standard, který by každý z nás měl (každého, kdo to tak má trvale lituji 🙂 ).

Mám rád práci… Většinou mě naplňuje a opravdu baví. Poslední dobou mám ale problémy se soustředit a protože mě právě v posledních týdnech potkávalo více problémů než úspěchů, musel jsem se k práci nutit. Zkrátka prokrastinace je sviňa…

Musel jsem několikrát odložit dost našponované deadliny a sám jsem nevěřil, že to zvládnu všechno dokončit. Nebudu říkat, že jsem byl ve stresu… Možná jen trochu, spíše jsem si neodpočinul a stále jsem přemýšlel (a to je strašně ubíjející). Co je třeba udělat, v čem je problém, proč nefunguje tohle nebo tamto, s kým se musím sejít, koho zaurgovat atd. atd. atd.

Z jedné strany mě tlačili termíny, z druhé fakta – pokud to nebude funkční a připravené, budeme zbytečně platit. Za této situace nelze být tak nějak úplně v klidu. To je prostě tak… 🙂

Nestěžuji si, tohle jsem si vybral. Je to způsob života, který jsem prostě přijal. Místo abych byl víc rebel, odešel někam do pralesa a vzepřel se takovémuto systému, který nás otročí a my ještě s úsměvy padáme na huby.

Proč o tom ale píši… Zarazil mě pohled/názor několika lidí, kterým jsem prostě zrušil “důležitou konferenci” u pivka. V jejich vyjádřeních jsem zaslechl slovo “přesčas” a to mě zaujalo.

Co to je? Dlouho jsem to už neslyšel. Naposledy možná někdy když ještě existovali píchačky u vrátnice a hrálo se na minutky (tyhle časy jsou pro mě ZAPLAŤ PÁNBŮH pryč).

Moje práce se neudělá sama a pokud cítím, že má smysl a vidím i nějaké konkrétní výsledky, rád tomu dám i něco na víc. Čas, energii, úsilí… Odměnou za úspěch, mi bude nejenom lepší reputace (což je to nejcennější, že 🙂 ), ale také skvělý pocit, že vynaložené úsilí mělo smysl a v konečném důsledku samozřejmě i nějaké to ohodnocení ve formě kapříků na účtu.

Proč tohle někteří nechápou? Opět a znovu se mi potvrzuje, kolik lidí se v korporátu “schovává” a dělá jen tohle a tohle a tohle… Tamto už ne, protože to vyžaduje něco víc než jen to, co dělali 10 let stále dokola.

Mrzí mě, že pracovní dobu berou jen jako čas, který musí přetrpět a nevnímají ho jako prostor se realizovat a posouvat svoje JÁ…

Vždycky, když ztrácím čas nějakým nesmyslem, třeba i prací, připomenu si tři kouzelná čísla…

24 / 1440 / 86 400

Víte co to je? To jsou HODINY / MINUTY / SEKUNDY… To je čas, který každý den máte. A zamyslete se, kolik tohoto času prostě jen trpíte abyste pak mohli třeba žít.