Bezejmenný – 13. část

Bezejmenný (Akardské letky 1): 1. kapitola – 13. část
Václav Hlaváček


Několik okamžiků vyčkávám a přemýšlím nad tím, jak mám svou odpověď zformulovat. Pomalu odpovídám pečlivě volená slova, směřovaná nejstarším Primům i celé radě: "Se vší úctou k vám všem… Myslím, že už chápu, proč pro vás bylo tak těžké určit, co se ke mě hodí nejlépe. Modrá je skvělá, koneckonců má matka je modrá a mám tudíž modrou obzvláště v oblibě. Přesto musím odmítnout. Moje volba a svobodné rozhodnutí je jiné než vaše představa a doufám, že vás tím nezneuctím, protože to není ani v nejmenším mým záměrem. Chápu totiž, že vy dáváte pouze doporučení, ale já s ním nemusím souhlasit. Ba naopak. Sám si můžu vybrat, co chci a já se rozhodl, že chci barvu Dachelionovu."

Úžas…

Celá kolonie přihlížející obřadu oněměla úžasem. Nikdo nepromluvil. Všichni jen užasle mlčeli nebo mlčky kroutili hlavami nad mou troufalostí.

První, kdo přerušuje nastalé ticho, je Radaat červený: "Máš pravdu. Ty sám se můžeš rozhodnout, ale stejně tak se můžeme rozhodnout i my. Mám tím na mysli, že tvoje volba může být jednostranná a poněkud krátkozraká. Myslím, že jsi si nevybral dobře a vzhledem k tomu, že Dachelion oranžový už nepromluvil s mladým bezejmenným několik tisíc let, myslím, že je téměř hloupost volit takto. Naopak, tvá odvaha, možná trochu troufalost, mě opět přesvědčila, že by jsi se hodil mnohem více k ohnivému elementu. Tvá ctižádost a cílevědomost je velice silná, možná převažuje nad vším ostatním."

V mé hlavě se ozval hlas červeného a já věděl, že tentokrát mluví pouze ke mě: "Cítím v tobě oheň a se mnou bys mohl dosáhnout velikosti, po které toužíš. Pomohl bych ti na tvé cestě do neznáma, pomohl bych ti zničit každého nepřítele, který by se na tebe jen odvážil křivě podívat. Naučil bych tě ovládnou takovou moc, o jaké se ti nikdy ani nezdálo. Na tomto světě, už není tolik mocných, kteří by ti mohli nabídnout takovou moc a tvá mysl, tvůj potenciál. Hmmmmm, opravdu jsi výjimečný. Jsem starý, moc starý a proto mi promiň mou chybu. Jak vidno, mohu tvé schopnosti přehlédnout. Ani my Primové, nejstarší ze starých a nejmoudřejší z moudrých, nejsme neomylní. Měl jsem hned chtít tvé zařazení k nám ohnivým."

Mlčím, místo mě odpovídá jiný hlas: "Jsi stále stejný, starý příteli. Vůbec jsi se nezměnil a já čekal, že se k tomuto snížíš. "


Čtěte také to nejnovější na blogu:

Pište kdykoliv na email hlavacek@vahl.cz... Rád si přečtu, co si o tom myslíte. 🙂

Líbil se Vám článek? SDÍLEJTE nebo si ho uložte na později: