Bezejmenný – 10. část

Bezejmenný (Akardské letky 1): 1. kapitola – 10. část
Václav Hlaváček

Letět je pro mě zvláštně známé, přestože to je poprvé, co pluji vzduchem po nebi. Nevím, jak vysvětlím svoji nepřítomnost na ukončení obřadu, ale doufám, že stihnu přiletět včas. Obřadní jeskyně už je vidět. Září do noci plameny ohňů před i uvnitř. Všichni jsou uvnitř až na dva draky, kteří stojí před jeskyní. Nevím, proč tam jsou, ale možná mě vyhlížejí, možná si přeci jen někdo všiml, mé nepřítomnosti.

Tak přeci.

Z dálky jsem je nepoznal, ale mé úvahy byly správné. Před obřadní jeskyní stojí dva dospělí draci. Modrá Gaabri – má matka a červený Siloporp – můj otec. Jak mne zahlédli na obloze, okamžitě vzlétli a letí mi naproti. Pociťuji příval radosti směrem od rodičů, kteří jsou rádi, že jsem v pořádku, tak i v mém srdci-duši. Jsme všichni ve vzduchu, tak jak je pro nás přirozené.

“Ty můj malý rošťáku.” říká matka, ale neřekla to vůbec nazlobeně, protože je stejně jako otec zaskočena tím, že mě vidí letět.

“Omlouvám se, pak vám všechno vysvětlím, teď musím na obřad.” pronáším rychlou omluvu a s rodiči po boku pokračuji do jeskyně. Čím více se to blíží, tím jistější to je. Nepochybuji, že tentokrát z jeskyně odejdu jako dospělý pojmenovaný, vlastně už do ní vstupuji, jako Ramelio…

Přistání musím ještě trochu vylepšit, protože místo plánovaného měkkého dosednutí v prostoru před jeskyní, mne trochu nečekaně vyvedl z rovnováhy silnější poryv větru a já skončil v křoví o šest metrů dále od místa, kde jsem plánoval přistát. Rodiče mi pomohli na nohy a společně vcházíme do jeskyně, kde je shromážděna celá naše dračí kolonie. Jsou zde úplně všichni a já svým příletem dělám trochu zmatek, takže se teď téměř všichni dívají na nás, zrovna příchozí a narušující poklidný a slavnostní obřad. Je jasně cítit napětí a kromě nazlobených pohledů, vyjadřujících nespokojenost možná i pohoršení, vnímám i pocity jednotlivých draků, které míjíme. Místo, abych vymyslel nějakou odpovídající omluvu za mojí drzost, odpovědí na všechny tyto vjemy je mé mlčení. Vysvobozuje mě z toho až Salebrie modrá: “Inu, tu tě máme, mladě. Sháněli jsme se po tobě. Je dobře, že jsi nás poctil svou přítomností. Pojď sem k nám, ať můžeme pokračovat dále.”

Připadám si jako hlupák, ale dělám, co mi řekla, a cestou si v duchu nadávám a všem se omlouvám. “Není třeba omluv. Jsi mladý a mláďata dělají chyby. Důležité je, abychom se z vlastních chyb poučili a neopakovali je.” řekl Radaat červený klidným hlasem. “Takže, pokračujme. Kde jsme to skončili? Ach ano, vím,” pokračoval v přerušeném proslovu Radaat červený, “tento obřad, je pro nás připomínkou dob, kdy jsme si nebyli bratry a sestrami, ale zabíjeli jsme se mezi sebou a nejen mezi sebou. Připomínkou dob, kdy jsme v sobě nedokázali ovládnout naši divokost a toho, že dnes jsme si všichni rovni. Opět utekl nějaký čas a naše děti přestávají být v tomto světě dětmi a je naší povinností poskytnout jim ty nejlepší podmínky, aby mohli náš svět, náš domov ochránit. Každá generace přispívá něčím novým, především svým novým pohledem na věc a to nám umožňuje se zlepšovat a vyvíjet. Už od pradávných věků, kdy se na tomto světě začali prohánět naši první předci, jsme velice úzce spjati se zákony tohoto světa. Třímá v nás rovnováha skrze jednotlivé živly v naších srdcích. Naši předci udělali dohodu s Matkou a výměnou za svou sílu a energii přijímáme do našeho srdce sílu elementů, kterými jsou: Země, Voda, Vzduch a Oheň. Jako vždy si během tohoto obřadu vzpomeneme na všechny naše padlé sestry a bratry během Atry, kteří tu už s námi nemůžou být, a na to jak moc nám tu všichni chybí. Budiž nám to věčnou připomínkou chyb, kterých jsme se dopouštěli. A teď již k našim mladým dospělým… Vítáme vás mezi námi. Teď se vám otevírá svět. Je pro nás všechny obrovskou ctí, mít vás tady, mít vás mezi sebou. Ač si to neuvědomujete, tak vy jste budoucnost nás všech. V dřívějších dobách jsme obývali celý svět. Dnes už nás mimo Akard moc nezbývá. Možná jste si naivně mysleli, že svět končí hranicí těchto ostrovů, ale to je v pořádku, protože dnešním dnem počínaje, se dozvíte mnohá tajemství, na které jste byli moc mladí. Musím vás ale varovat, protože svět za hranicemi našeho domova je nebezpečný a krutý. Nebezpečný i pro tak silné draky, v jaké nepochybně jednoho dne vyrostete. Nebudu vás tady ale dnes strašit. Od toho jsme se tu nesešli. Salebrie?” předává červený drak slovo modré dračici: “Ano, naše srdce jsou dnes obzvláště plné pyšností nad vámi. Máme zde ale ještě tři mladé, u kterých bylo zařazení složitější a museli jsme se o tom ještě poradit.” Salebrie modrá se odmlčuje a místo ní pokračuje Irotki hnědá: “Bylo to složitější, ale rozhodně to neznamená, že by tito nebyli připravení, nebo byli jakýmkoliv způsobem méně cenní. Jen nebylo jednoznačné, ke kterému elementu se hodí nejvíce, ale myslím, že se nám podařilo všechny zařadit, jak nejlépe umíme. Předstup můj mladý bezejmenný.” řekla Irotki hnědá a v ten okamžik z řady vystupuje jeden ze dvou draků, se kterými jsme zůstali po obřadu stále bezejmenní.

Stojíme na velikém vyvýšeném podstavci, kde je na levé straně opět obrovský oheň. Kolem něj v kruhu, stejně jako předtím, jsou rozestaveny podstavce s Draiy nejstarších draků. Všichni ostatní dospělí z kolonie jsou pod vyvýšeným podstavcem.

Irotki hnědá mluví dál: “po dlouhých úvahách, jsme došli společně k závěru, že ty, můj mladý, se hodíš svým charakterem nejvíce k nám hnědým. Přestože jsme byli na vážkách, protože máš i charakteristické rysy vhodné pro vodní živel, tvé ochranářské sklony převládají. Proto se tě ptám, přijímáš mě za svou mentorku? Přijímáš hnědou a zemský živel?” Zavládlo ticho. Je skoro slyšet praskot ohně a bezejmenný místo odpovědi přechází k podstavci s pulzujícím hnědým Draiem, sklání hlavu a pomalu se hlavou dotýká Irotki hnědé. Začíná celý zářit a jeho kůže pomalu od hlavy k ocasu zarůstá leskle hnědými šupinami. Irotki slavnostně pronáší: “Je mi ctí, bylo mi ctí a bude mi ctí můj mladý dospělý. Tvé jméno budiž ti oporou a připomínkou tohoto dne.” Hnědý drak zvedá hlavu, otáčí se k nám všem a otvírá oči, hnědě září: “jmenuji se Mooira a přijímám dobrovolně duší i srdcem za svého mentora Irotki hnědou, zastupující element Země. Od teď, navždy…”

Velký oheň na okamžik zhnědl a jeho plameny hoří hnědou barvou. Mooira hnědý se pomalu přesouvá zpět k nám ostatním a slova se ujímá opět Radaat červený: “výborně, nechť ti tvé jméno přinese štěstí a nosíš ho hrdě. Další ze tří bezejmenných, přistup blíže k ohni.” Tentokrát vystupuje dračice a hrdě se nese, přestože z ní cítím nervozitu. Předstupuje před radu a zaujímá místo v kruhu u ohně. Červený drak pokračuje ve své řeči: “u tebe jsem měl téměř od začátku jasno, ale ostatní trvali na důkladném zvážení. Bylo správné, ještě vše důkladně promyslet, nicméně na výsledku to nic nezměnilo. Při našem rozhovoru, jsem z tvého srdce cítil žár ohně. Žár, který definujeme ctižádostí a cílevědomostí. Myslíme, že tvoje duše je vhodná pro přijetí červené a tedy elementu Ohně. Přijímáš červenou a mě Radaata červeného za svého mentora?” Bezejmenná dračice opět beze slova v naprostém tichu pomalu přistupuje k podstavci s červeným Radaatem. Stejně jako Mooira před ní sklání opatrně hlavu a dotýká se pulzujícího Draia. Oheň uprostřed skáče o dva metry výše a jeho žár je najednou mnohem větší. Proti záři a žáru vyzařujícího z dračice, která se stále dotýká červeného Draia, to však nic není. Zvedá hlavu, kousek odstupuje od podstavců s draky a mírně se protahuje, její kůže je porostlá jasně červenými šupinami. Otvírá oči a dívá se na nás. Její oči planou červenou barvou, odfrkuje si nozdrami a pronáší k nám: “jmenuji se Regifiee a přijímám dobrovolně do své duše a srdce červenou a ohnivý živel. Budu ctít svého mentora Radaata červeného a to od teď, navždy…” Radaat jí odpovídá: “Je mi ctí, bylo mi ctí a bude mi ctí moje mladá dospělá. Tvé jméno budiž ti oporou a připomínkou tohoto dne.” Nově pojmenovaná Regifiee červená se vrací k nám a já pociťuji napětí.

Jsem na řadě.

• NÁSLEDUJÍCÍ ČÁST PŘÍBĚHU
• PŘEDCHOZÍ ČÁST PŘÍBĚHU
• Více o Akardských letkách najdete na WEBU, kde si také můžete stáhnout celou ukázku v .pdf nebo .epub formátu.
  • Copyright © Václav Hlaváček
  • Za korektury velmi děkuji: Šárce Felcmanové, Terce Benešové
  • Image art by © DavidAlvarezArt, 2012-2017