Bezejmenný – 11. část

Bezejmenný (Akardské letky 1): 1. kapitola – 11. část
Václav Hlaváček


Uplynulo několik dlouhých vteřin a když se všichni uklidnili, pokračovala Salebrie modrá: "a nyní náš poslední mladý bezejmenný. Přistup…" Jdu pomalu a vyrovnaně až k ohni, kde s podstavci opět tvořím kruh. Znovu promlouvá Salebrie: "u tebe, mládě, to bylo nesložitější. Probírali jsme to ze všech stran a ještě bychom to mohli dlouho probírat." V dáli začíná bouřit… V hlavě mi opět zní šepot, tentokrát ho vítám a těší mě, že je stále se mnou. "Ty máš téměř všechny charakteristické vlastnosti pro přijetí jakéhokoliv elementu a jakékoliv barvy, přesto jsme u tebe nezpozorovali přímou vazbu ani na jeden z nich. To je jedno z kritérií, ke kterému přihlížíme při našem rozhodování. Věř, že naše rozhodování je velice složité a výsledek utváří spoustu drobných detailů, které vypozorujeme z tvého srdce-duše (nevím nevím, asi nejsem spokojený s tímto spojením) a z rozhovorů, které jste vedli třeba s tvým mistrem Larimonem zeleným. Na začátku dnešního obřadu jsme byli přesvědčeni, že nejvhodnější element pro tebe bude Země, už dlouho u tebe pozorujeme ochranářské pudy, ale během celého večera, jsme to několikrát přehodnotili. V určitých situacích jsi reagoval tak, že bych tě sama určila k červené, protože jsi cílevědomý a ctižádostivý, přesto těmto pudům v jiných situacích převládal rozum. To by zase odpovídalo více modré, tedy k nám z Modré letky. Už několik tisíc let, jsme neměli tak složité rozhodování. Jsi pozoruhodný jedinec. Přiznám se, že dnes jsme sem přišli s tím, že jsme ti přiznali vzdušný živel a modrou barvu. Teď, když jsi tu, cítím, že se něco změnilo. Něco je jinak, než když jsi nás opustil po našem rozhovoru. Co se děje, mládě?"

Stojím tam, a nevím, co říct. Stalo se toho v tak krátkém čase tolik. Místo toho mě napadá něco úplně jiného: "Jak začala válka mezi letkami?" Bylo cítit zmatení (nejsem si jistý změnou času), ale do ticha pokračuje Salebrie dále: "nevím jak to souvisí s tvým obřadem." Hned opatrně skáču modré dračici do řeči: "říkala jsi, že mi budete odpovídat na co se zeptám. Tak se ptám… Chci chápat, co nejvíce. Kdo začal válku mezi letkami?"

Místo Salebrie, ale pokračuje červený Radaat: "musíš pochopit, že kdysi jsme žili na celém světě a bylo nás mnoho, velice mnoho. Nebyl tvor na zemi, nebi ani ve vodě, který by se nám mohl rovnat. Vládli jsme všemu živému i neživému. A obzvlášť ve velké komunitě, vznikají spory. Spory kvůli drobnostem i kvůli větším problémům. Nepamatuji si už, kvůli čemu jsme mezi sebou začali bojovat."

Poprvé v šepotu rozumím jednomu slovu. V uších mi jasně a srozumitelně zní: LEŽ… Mlčím a čekám, že červený drak bude pokračovat, ale mlčí. A tak pokládám další otázku: "Kdo tedy válku ukončil? Kdo sjednotil letky do jedné kolonie? Říkali, jste, že to byl velice mocný drak."

Místo odpovědi od Radaata, mi odpovídá hnědá Irotki: "byl to Radaat." Opět ve své hlavě slyším: LEŽ, ale to je přeci hloupost, proč by mi lhali. Proč by lhali nám všem? Vždyť nám mají radit. Možná, že nevědí, že lžou, třeba tomu sami věří.

Slovíčko LEŽ tentokrát střídá krátké souhlasné ANO. Ten hlas… Je to Dachelion?

Jen co mě tato myšlenka napadá, opět slyším tiché a plynulé: ANO. Proč se mnou, ale nemluví společně s ostatními? Proč nekomunikuje stejně? Třeba je to nějaká zkouška, aby prověřili, jak budu reagovat. Cítím nesouhlas a v šepotu se ozývá stručné: VĚŘ. Co to je za hloupost? Proč bych měl věřit nějakému neznámému hlasu v mé hlavě? Copak jsem blázen? Šepot utichá a v mé hlavě se začínají zobrazovat vzpomínka za vzpomínkou. Byly to hodně staré vzpomínky… 



Čtěte také to nejnovější na blogu:

Pište kdykoliv na email hlavacek@vahl.cz... Rád si přečtu, co si o tom myslíte. 🙂

Líbil se Vám článek? SDÍLEJTE nebo si ho uložte na později: