Prolog<\/strong> Stoj\u00edm na okraji st\u0159echy a d\u00edv\u00e1m se z t\u00e9 v\u00fd\u0161ky, na V\u00e1clavsk\u00e9 n\u00e1m\u011bst\u00ed. Na v\u0161echny ty lidi, kte\u0159\u00ed tam jsou a nic netu\u0161\u00ed. Nev\u011bd\u00ed, co v\u00edm j\u00e1 a \u010deho se ob\u00e1v\u00e1m. U\u017e v\u00edce jak 100 let.<\/p>\n To proroctv\u00ed… Ach, v\u017edycky je v tom proroctv\u00ed. Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee se brzy napln\u00ed, v\u017edy\u0165 tomu v\u0161echno nasv\u011bd\u010duje. Spojila jsem se sv\u00fdmi kontakty v Budape\u0161ti, Lond\u00fdn\u011b, Pa\u0159\u00ed\u017ei i Moskv\u011b a v\u0161e nasv\u011bd\u010duje, \u017ee se to d\u011bje v\u0161ude. Stoj\u00edm tady u\u017e n\u011bco p\u0159es hodinu a my\u0161lenky se mi v hlav\u011b hon\u00ed ze strany na stranu. Najednou je tma. Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed m\u011b vytrhl v\u00fdk\u0159ik a j\u00e1 si uv\u011bdomuji, \u017ee u\u017e se setm\u011blo a j\u00e1 sed\u00edm u zdi st\u0159echy, ani\u017e bych si pamatovala, \u017ee jsem si \u0161la sednout.<\/p>\n Dal\u0161\u00ed v\u00fdk\u0159ik…<\/p>\n Vst\u00e1v\u00e1m a jdu znovu k okraji, odkud jsem se d\u00edvala na cel\u00e9 n\u00e1m\u011bst\u00ed. Nic nevid\u00edm. Tedy, ne \u017ee by n\u00e1m\u011bst\u00ed zmizelo, ale no\u0159ilo se do neproniknuteln\u00e9 tmy. \u017d\u00e1dn\u00e9 sv\u011btlo nesv\u00edtilo. Vlastn\u011b nebylo vid\u011bt v\u016fbec nic. Znovu se ozval v\u00fdk\u0159ik, tentokr\u00e1t ur\u010dit\u011b \u017eensk\u00fd a bezpochyby se ke m\u011b donesl z n\u00e1m\u011bst\u00ed. Okam\u017eik na to, se za\u010daly oz\u00fdvat dal\u0161\u00ed v\u00fdk\u0159iky. B\u011bhal mi z toho mr\u00e1z po z\u00e1dech. Vyrazila jsem b\u011bhem ke dve\u0159\u00edm s \u017eeb\u0159\u00edkem, abych se dostala zp\u011bt do domu, na jeho\u017e jsem st\u00e1la st\u0159e\u0161e. Z \u017eeb\u0159\u00edku pak na schody, odkud jsem seb\u011bhla do p\u0159\u00edzem\u00ed. V\u0161ude tma. Ud\u00fdchan\u00e1 jsem se zastavila p\u0159ed dve\u0159mi, vedouc\u00edmi na n\u00e1m\u011bst\u00ed. Nikde nebyl nikdo vid\u011bt. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, vypadalo to, \u017ee ani svit z m\u011bs\u00edce, neoza\u0159oval potemn\u011bl\u00e9 n\u00e1m\u011bst\u00ed. Tma byla neproniknuteln\u00e1.<\/p>\n Ne, to ne. Tohle m\u016f\u017ee znamenat jedin\u00e9. Mus\u00edm zjistit v\u00edce.<\/p>\n Otev\u0159ela jsem dve\u0159e a opatrn\u011b vy\u0161la ven z domu. V tu chv\u00edli u\u017e se oz\u00fdvaly v\u00fdk\u0159iky ze v\u0161ech sm\u011br\u016f. Podv\u011bdom\u011b jsem vyrazila nahoru, ke koni. Nev\u00edm, asi jsem si myslela, \u017ee m\u011b svatej Venda ochr\u00e1n\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b neochr\u00e1nil, a nejen m\u011b. Ani nikoho na n\u00e1m\u011bst\u00ed. Kdy\u017e jsem vyrazila, o n\u011bco jsem zakopla. Tma byla tak velk\u00e1, \u017ee jsem si nevid\u011bla na \u0161pi\u010dku vlastn\u00edho nosu, tak\u017ee jsem se musela sehnout a ohmatat, do \u010deho jsem to kopla. S\u00e1hla jsem do n\u011b\u010deho mokr\u00e9ho. Bylo to tepl\u00e9 a hust\u00e9. A jen, co jsem nahmatala n\u011b\u010d\u00ed ruku, do nosu m\u011b ude\u0159il zn\u00e1m\u00fd pach krve. Zakopla jsem o t\u011blo a podle mno\u017estv\u00ed krve, ve kter\u00e9 jsem st\u00e1la a intenzity, se kterou jsem ji c\u00edtila, bylo mrtv\u00e9. Z t\u011bla vyza\u0159ovalo teplo, tak\u017ee bylo \u010derstv\u00e9.<\/p>\n Nejist\u011b jsem ho p\u0159ekro\u010dila a pokra\u010dovala d\u00e1l. Jen\u017ee jsem uklouzla po n\u011b\u010dem, co tipuji na st\u0159eva a upadla do kalu\u017ee krve. Opravdu velk\u00e9 kalu\u017ee krve. To nem\u016f\u017ee b\u00fdt z jednoho t\u011bla. V\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e1 krev mi zast\u00edrala smysly a v m\u00e9 mysli se vyno\u0159oval hlad. \u017d\u00edze\u0148, se kterou se moc dob\u0159e zn\u00e1me. Zvedla jsem se na v\u0161echny \u010dty\u0159i a p\u0159ed sebou uc\u00edtila dal\u0161\u00ed t\u011blo. V rychlosti jsem ho ohmatala, bylo bez pulsu. V tom p\u0159\u00edpad\u011b, mu nebude vadit, kdy\u017e ochutn\u00e1m.<\/p>\n Bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed, jsem se zakousla do kr\u010dn\u00ed tepny a za\u010dala s\u00e1t. S\u00e1la jsem, jako novorozen\u011b z mat\u010dina prsu. Hork\u00e1 krev mi plnila \u00fasta a j\u00e1 c\u00edtila, jak m\u00e9 t\u011blo nab\u00edr\u00e1 energii. Kdy\u017e jsem si \u017ealudek naplnila n\u011bkolika litry \u017eivotad\u00e1rn\u00e9ho moku, sedla jsem si. V\u0161ude bylo najednou naprost\u00e9 ticho. Takov\u00e9 ticho, jak\u00e9 ur\u010dit\u011b ve\u010der v Praze nen\u00ed p\u0159irozen\u00e9. Donutilo m\u011b to zbyst\u0159it smysly, co\u017e kdy\u017e u\u017e m\u011b nedr\u00e1sal hlad, bylo mnohem jednodu\u0161\u0161\u00ed. Vyrazila jsem znovu k V\u00e9novi na koni. Na zemi le\u017eelo spoustu t\u011bl. Kdy\u017e jsem te\u010f m\u011bla v t\u011ble p\u0159\u00edsun energie, kter\u00e1 z krve proudila do m\u00e9ho ob\u011bhu, dok\u00e1zala jsem zrakem proniknout, tou zvl\u00e1\u0161tn\u00ed tmou asi na metr. V\u0161ude byli \u017eeny, mu\u017ei i d\u011bti, le\u017e\u00edc\u00ed na chladn\u00fdch dla\u017eebn\u00edch kostk\u00e1ch. V\u0161ichni v kalu\u017ei krve a v\u011bt\u0161inou ve spole\u010dnosti sv\u00fdch org\u00e1n\u016f, kter\u00e9 si daly sraz na \u010derstv\u00e9m vzduchu.<\/p>\n Kdo? Pro\u010d? Jak?<\/p>\n \u0160our\u00e1m se st\u00e1le d\u00e1l a t\u011bl kolem p\u0159ib\u00fdv\u00e1. A\u017e n\u00e1hle, sly\u0161\u00edm tich\u00e9 vzlyk\u00e1n\u00ed. A nejen to. C\u00edt\u00edm ve vzduchu n\u011bco jin\u00e9ho, ne\u017e jen krev a z\u00e1pach vyvr\u017een\u00fdch vnit\u0159nost\u00ed. Ano, st\u0159eva nemaj\u00ed p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159\u00edjemn\u00fd z\u00e1pach. Onen t\u0159et\u00ed pach, je sp\u00ed\u0161e takov\u00fd \u0161tiplav\u00fd pocit v nose. Jdu d\u00e1l za t\u00edm vzlyk\u00e1n\u00edm. Vypad\u00e1 to, \u017ee n\u011bkdo pod ocasem je\u0161t\u011b \u017eije, mo\u017en\u00e1 vzlyk\u00e1 nad t\u011blem n\u011bkoho bl\u00edzk\u00e9ho. Mo\u017en\u00e1 mi dok\u00e1\u017ee popsat ty, kte\u0159\u00ed to ud\u011blali.<\/p>\n U\u017e vid\u00edm obrys sochy. Dokonce za n\u00edm vid\u00edm i obrys muzea. Pomalu se bl\u00ed\u017e\u00edm a p\u0159\u00edmo u kon\u011b stoj\u00ed d\u00edvka, m\u016f\u017ee m\u00edt tak 15 let. Stoj\u00ed a ti\u0161e pl\u00e1\u010de.<\/p>\n \u0160our\u00e1m se pomalu a st\u00e1le jasn\u011bji rozezn\u00e1v\u00e1m onu d\u00edvku. Je nah\u00e1, kr\u00e1sn\u00e9 mlad\u00e9 t\u011blo se chv\u011bje ve ve\u010dern\u00edm chladu. Jsem u\u017e asi 2 metry od n\u00ed a vid\u00edm, \u017ee je cel\u00e1 od krve. Te\u010de j\u00ed mezi prsy. Teprve te\u010f si v\u0161\u00edm\u00e1m, \u017ee nen\u00ed sama. Za n\u00ed stoj\u00ed…<\/p>\n St\u00edn. Jinak to nelze popsat. Stoj\u00ed naprosto nehybn\u011b a od okoln\u00ed tmy ho lze rozeznat jen tak, \u017ee je je\u0161t\u011b temn\u011bj\u0161\u00ed a neproniknuteln\u011bj\u0161\u00ed. V ruce dr\u017e\u00ed d\u00fdku. Kdy\u017e jsem asi metr od d\u00edvky, zvedne pomal\u00fdm pohybem ruku a je\u0161t\u011b pomalej\u0161\u00edm plynul\u00fdm pohybem d\u00edvku pod\u0159\u00edzne. Sly\u0161\u00edm, to mlask\u00e1n\u00ed a k\u0159up\u00e1n\u00ed, jak ost\u0159\u00ed d\u00fdky bojuje se svaly a \u0161lachami.<\/p>\n Zrychluji, abych nezn\u00e1mou chytila do n\u00e1ru\u010d\u00ed a jen tak tak se mi to da\u0159\u00ed. Hlava j\u00ed na zbytku masa pland\u00e1 a v\u0161ude pr\u00fd\u0161t\u00ed krev. Litry krve. Nejde to zastavit. Jsem \u00fapln\u011b cel\u00e1 od krve a v ten okam\u017eik, jako lusknut\u00edm prstu, je temnota pry\u010d. Znovu sv\u00edt\u00ed sv\u011btla, v\u0161ude je zase ru\u0161no. Tedy v\u0161ude v okol\u00ed n\u00e1m\u011bst\u00ed. Cel\u00fd v\u00e1clav\u00e1k je tich\u00fd, poset\u00fd je\u0161t\u011b ti\u0161\u0161\u00edmi n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edky.<\/p>\n Dr\u017e\u00edm v n\u00e1ru\u010d\u00ed d\u00edvku, kter\u00e1 je\u0161t\u011b ani nepoznala dosp\u011blost a c\u00edt\u00edm, jak z n\u00ed vyprch\u00e1v\u00e1 \u017eivot. Vid\u00edm, jak jej\u00ed hork\u00e1 krev, barv\u00ed jej\u00ed hedv\u00e1bn\u011b b\u00edlou k\u016f\u017ei a st\u00e9k\u00e1 p\u0159es b\u0159\u00ed\u0161ko na stehna a zem. Nem\u016f\u017eu s t\u00edm v\u016fbec nic ud\u011blat, a\u017e i posledn\u00ed kapka \u017eivota opust\u00ed jej\u00ed t\u011blo. Nezaslou\u017eila si to. Nikdo z t\u011bch, co tu le\u017eeli v obsahu vlastn\u00edho b\u0159icha.<\/p>\n V d\u00e1lce se oz\u00fdvaj\u00ed policejn\u00ed sir\u00e9ny.<\/p>\n Je to tady, nen\u00ed pochyb. Pr\u00e1v\u011b to za\u010dalo. To pod\u011blan\u00fd proroctv\u00ed, kter\u00e9 jsem dlouh\u00e9 roky pova\u017eovala za nesmysl…<\/p>\n Policejn\u00ed hl\u00eddka nech\u00e1pav\u011b vystoupila ze slu\u017eebn\u00edho auta. Z\u00edr\u00e1 na v\u0161echny t\u011bla a absolutn\u011b nerozum\u00ed, co se to stalo. Jak by taky mohli. Teprve te\u010f si m\u011b v\u0161\u00edmaj\u00ed a okam\u017eit\u011b vytahuj\u00ed zbran\u011b. Nediv\u00edm se jim, mus\u00edm vypadat hrozn\u011b. Od krve, s mrtvolou v n\u00e1ru\u010d\u00ed a… D\u00fdkou polo\u017eenou hned vedle.<\/p>\n
\nPraha, \u010derven 2036<\/em><\/strong><\/p>\n