Bezejmenn\u00fd (Akardsk\u00e9 letky 1)<\/strong>: 1. kapitola – 14. \u010d\u00e1st Tentokr\u00e1t u\u017e nepochybuji, op\u011bt se mi vybavuje slov\u00ed\u010dko z tajemn\u00e9ho \u0161epotu: V\u011a\u0158 a j\u00e1 opravdu v\u011b\u0159il. Tentokr\u00e1t poprv\u00e9 otev\u0159en\u011b promluvil, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee jen ke m\u011b s Radaatem, zat\u00edm. Hlas Radaata, se zm\u011bnil, jakoby ztemn\u011bl a zpomalil. T\u00e1hl se jako rann\u00ed mlha za rozb\u0159esku: „M\u016fj drah\u00fd p\u0159\u00edteli, mohl jsem si myslet, \u017ee u\u017e jsi sta\u010dil nahlodat mysl tohoto ml\u00e1d\u011bte. Douf\u00e1m, \u017ee jsi nenaslouchal \u0159e\u010dem star\u00e9ho bl\u00e1zna, kter\u00fdm n\u00e1\u0161 drah\u00fd Dachelion bezpochyby je.\u00a0Jsou to ji\u017e stovky let, co se mu v hlav\u011b pom\u00edchali my\u0161lenky.“<\/p>\n Dachelion ned\u00e1v\u00e1 zn\u00e1t, \u017ee by se ho slova \u010derven\u00e9ho star\u0161\u00edho n\u011bjak dotkla a\u00a0klidn\u011b odpov\u00edd\u00e1: „Nikdy jsem se k tv\u00fdm uboh\u00fdm trik\u016fm nesn\u00ed\u017eil. Nikdy bych neovliv\u0148oval mysl mlad\u00fdch, a ty jsi st\u00e1le nepochopil, \u017ee je mnohem cenn\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e t\u011b bezejmenn\u00ed n\u00e1sleduj\u00ed\u00a0a d\u016fv\u011b\u0159uj\u00ed ti, proto\u017ee cht\u011bj\u00ed, m\u00edsto abys\u00a0jim\u00a0ovliv\u0148oval my\u0161lenky\u00a0a jejich oddanost si vynucoval. D\u011blal jsi to u\u017e kdysi a d\u011bl\u00e1\u0161 to, jak v\u00edme, st\u00e1le. Tentokr\u00e1t se ti to, ale nepovede. Toto ml\u00e1d\u011b, m\u00e1 v\u00fdjime\u010dnou mysl a pokud bude cht\u00edt, s moj\u00ed pomoc\u00ed odol\u00e1 tv\u00fdm l\u017e\u00edm a intrik\u00e1m.\u00a0Tentokr\u00e1t ti nedovol\u00edm podrobit si dal\u0161\u00edho\u00a0z rozen\u00fdch\u00a0Candor\u016f, kte\u0159\u00ed byli za dob tv\u00e9 nadvl\u00e1dy vra\u017ed\u011bny, pokud se nesta\u010dili p\u0159ipojit k n\u00e1m z Oran\u017eov\u00e9 letky. Pot\u00e9 jste na n\u011b po\u0159\u00e1dali hony a to v\u0161e jen proto, \u017ee jste z nich m\u011bli strach. Ty jsi z nich m\u011bl strach. Oba v\u00edme pro\u010d.\u00a0“<\/p>\n Je ticho, po chvilce se op\u011bt oz\u00fdv\u00e1 Dachelion a dle jeho slov odpov\u00edd\u00e1 na ot\u00e1zku, kterou jsem j\u00e1 nesly\u0161el. Radaat\u00a0u\u017e nemluv\u00ed ke m\u011b. Dachelion ale st\u00e1le ano: „Nic, co by mu mohlo ubl\u00ed\u017eit. Nev\u00ed nic o tv\u00e9 zrad\u011b, ani tv\u00fdch zlo\u010dinech.\u00a0Prozat\u00edm.\u00a0U\u017e jsem dost dlouho p\u0159ihl\u00ed\u017eel, jak si op\u011bt buduje\u0161 svou moc. Dlouho jsem p\u0159ihl\u00ed\u017eel, jak ni\u010d\u00ed\u0161 na\u0161\u00ed kolonii zevnit\u0159\u00a0a jak nahlod\u00e1v\u00e1\u0161 m\u00edr mezi letkami.\u00a0Zapom\u00edn\u00e1\u0161, kdo jsem a ani ty se nem\u016f\u017ee\u0161 rovnat s moj\u00ed moc\u00ed. Proto ti rad\u00edm, nepokou\u0161ej se toto ml\u00e1d\u011b\u00a0ovl\u00e1dat.“ Radaat \u010derven\u00fd v\u0161ak jen nen\u00e1vistn\u011b odpov\u00edd\u00e1, op\u011bt ke m\u011b: „M\u016fj mlad\u00fd bezejmenn\u00fd, je-li ti \u017eivot drah\u00fd, nenaslouchej slov\u016fm toho hlup\u00e1ka. Sna\u017e\u00ed se t\u011b obelhat a st\u00e1hnout k sob\u011b na mrtvou cestu oran\u017eov\u00fdch. N\u00e1sleduj m\u011b a spole\u010dn\u011b dos\u00e1hneme ke hv\u011bzd\u00e1m. Spole\u010dn\u011b si dok\u00e1\u017eeme podrobit nebe i zemi, spole\u010dn\u011b budeme vl\u00e1dnout. My jsme draci, jsme stvo\u0159eni k vl\u00e1d\u011b na tomto sv\u011bt\u011b. S m\u00fdmi v\u011bdomostmi a tvou silou, nebude nikdo, kdo bude moci odporovat. Cel\u00e1 kolonie t\u011b bude uct\u00edvat, a bude\u0161-li to cht\u00edt, budou t\u011b pova\u017eovat za sv\u00e9ho stvo\u0159itele. C\u00edt\u00edm tvou touhu a j\u00e1 ti d\u00e1m s\u00edlu, b\u00fdt velk\u00fdm, b\u00fdt t\u00edm nejv\u011bt\u0161\u00edm. D\u00e1m ti mo\u017enost poznat nezn\u00e1m\u00e9, cestovat a\u017e za obzor, do m\u00edst, kde nikdo z n\u00e1s nebyl.“ b\u011bhem tohoto monologu mi \u010derven\u00fd drak ukazoval obrazy ze sv\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n Tis\u00edce drak\u016f se mu klan\u011blo. Tis\u00edce a tis\u00edce. Bylo to l\u00e1kav\u00e9 a kdy\u017e jsem si za\u010d\u00ednal s\u00e1m sebe p\u0159edstavovat na m\u00edst\u011b Radaata, v\u0161iml jsem si n\u011b\u010deho, co z po\u010d\u00e1tku nebylo naprosto z\u0159ejm\u00e9\u00a0nebo mo\u017en\u00e1 nem\u011blo b\u00fdt vid\u011bt. V\u0161ichni ti draci, kte\u0159\u00ed se mu klan\u011bli, m\u011bli v o\u010d\u00edch stejn\u00fd v\u00fdraz. Pr\u00e1zdnotu, strach, bolest. Neklan\u011bli se mu, proto\u017ee by cht\u011bli, ale proto\u017ee se b\u00e1li. Z\u00e1blesk…<\/p>\n V\u0161ude, kam a\u017e bylo vid\u011bt, le\u017eeli mrtv\u00ed, stra\u0161liv\u011b rozs\u00e1pan\u00ed, draci. Byli jich statis\u00edce a nad nimi se vzn\u00e1\u0161el pach krve, bolesti a utrpen\u00ed.\u00a0Bylo to stra\u0161n\u00e9 a m\u011b se zmocnil smutek a nen\u00e1vist. V duchu jsem za\u010dal plakat. Jak tohle n\u011bkdo mohl ud\u011blat, jak to mohl dopustit.<\/p>\n V\u00edm, \u017ee tuto vzpom\u00ednku mi ur\u010dit\u011b neukazuje Radaat, ale Dachelion. Ch\u00e1pu, co mi t\u00edm chce \u0159\u00edct\u2026<\/p>\n „Ne\u017e si vl\u00e1du nutit smrt\u00ed\u00a0a zab\u00edjen\u00edm, rad\u011bji s\u00e1m zem\u0159u.“ jasn\u011b poci\u0165uji velkou vlnu nen\u00e1visti, p\u0159esto \u010derven\u00fd d\u00e1l mluv\u00ed t\u00edm pomal\u00fdm temn\u00fdm hlasem, kter\u00fd zn\u00ed o to zlov\u011bstn\u011bji: „Jsi mlad\u00fd a hloup\u00fd, je tu v\u0161ak je\u0161t\u011b jedna mo\u017enost. Jak jsem ji\u017e \u0159ekl, i my se m\u016f\u017eeme rozhodnout.“ a do kr\u00e1tk\u00e9 chv\u00edle ticha siln\u011b vyk\u0159ikl: „TV\u00c9 JM\u00c9NO BUDI\u017d\u00a0Radix.“<\/p>\n
\nV\u00e1clav Hlav\u00e1\u010dek<\/em><\/strong><\/p>\n
\n\n