Bezejmenn\u00fd (Akardsk\u00e9 letky 1)<\/strong>: 1. kapitola – 12. \u010d\u00e1st Draci byli v\u0161ude, let\u011bl jsem vysoko, nad mraky. Po m\u00e9m boku let\u011bli oran\u017eov\u00ed, mod\u0159\u00ed i hn\u011bd\u00ed draci. Slunce kr\u00e1sn\u011b sv\u00edtilo a i v t\u00e9to v\u00fd\u0161ce p\u0159\u00edjemn\u011b\u00a0proh\u0159\u00edvalo\u00a0m\u016fj h\u0159bet. Pohled mi sklouzl na draka hned po m\u00e9 prav\u00e9 stran\u011b. \u0160upiny se mu leskly ve slune\u010dn\u00ed z\u00e1\u0159i a podle stavby t\u011bla soud\u00edm, \u017ee to byla ona, modr\u00e1 dra\u010dice. Byla p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1, t\u011blo sam\u00fd sval a ty o\u010di. P\u0159i pohledu do nich, m\u011b mrazilo. Ne po\u010dkat, mrazilo, ale ne ze strachu nebo odporu. Ty emoce byly kladn\u00e9, byly vl\u00eddn\u00e9. Drak, kter\u00e9mu pat\u0159ila tato vzpom\u00ednka, choval n\u00e1klonost k modr\u00e9 dra\u010dici. Ano, te\u010f to c\u00edt\u00edm jasn\u011b. Byla to l\u00e1ska. Nevydr\u017eel jsem a znovu se pod\u00edval do t\u011bch p\u0159ekr\u00e1sn\u00fdch jisk\u0159iv\u00fdch modr\u00fdch o\u010d\u00ed a zahl\u00e9dl v nich n\u011bco stejn\u00e9ho, n\u011bco co odpov\u00edd\u00e1 pohledu zamilovan\u00fdch, ale bylo tam vid\u011bt tak\u00e9 n\u011bco dal\u0161\u00edho. Oran\u017eov\u00fd odlesk draka, kter\u00fd se na n\u00ed d\u00edval. V\u0161ude kolem m\u011b byli draci v\u0161ech barev. Vlastn\u011b ne, let\u011bli se mnou jednozna\u010dn\u011b i zelen\u00ed, jen \u010derven\u00e9ho draka nebylo nikde vid\u011bt.\u00a0V okam\u017eiku, kdy jsem si tohle uv\u011bdomil, vyst\u0159\u00eddala tuto vzpom\u00ednku jin\u00e1…<\/p>\n St\u00e1l jsem v temn\u00e9 jeskyni, kolem m\u011b sed\u011blo n\u011bkolik drak\u016f r\u016fzn\u00fdch barev. V\u0161ichni vypadali velice sta\u0159e, proto\u017ee byli dvakr\u00e1t tak velc\u00ed ne\u017e Nylec zelen\u00fd, kter\u00e9ho jsem a\u017e do te\u010f pova\u017eoval za nejv\u011bt\u0161\u00edho draka. Op\u011bt chyb\u011bl \u010derven\u00fd drak. Vypadalo to, \u017ee se v\u0161ichni o n\u011b\u010dem rad\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. Tentokr\u00e1t byl ve v\u0161ech o\u010d\u00edch znateln\u00fd smutek. Nesly\u0161el jsem nic, ani jsem nic nec\u00edtil. Dal\u0161\u00ed vzpom\u00ednka…<\/p>\n Otev\u0159el jsem o\u010di uprost\u0159ed boje. Vysoko na nebi do sebe nal\u00e9t\u00e1vali draci, kousali se a dr\u00e1pali, n\u011bkte\u0159\u00ed chrlili ohe\u0148. T\u0159i \u010derven\u00ed draci, se pov\u011bsili na jednoho zelen\u00e9ho hned pode mnou a ze v\u0161ech stran do n\u011bj kousali a dr\u00e1py se mu sna\u017eili protrhnout jeho k\u0159\u00eddla. Bylo to stra\u0161n\u00e9. \u0158ev, v\u0161ude zn\u011bl \u0159ev a j\u00e1 c\u00edtil bolest. Ne z fyzick\u00e9ho zran\u011bn\u00ed, ale bolest v srdci. Tolik zbyte\u010dn\u00e9ho utrpen\u00ed, tolik zbyte\u010dn\u00e9 bolesti. \u010cerven\u00ed m\u011bli obrovskou p\u0159esilu a vypadalo to, \u017ee \u010derven\u00ed bojuj\u00ed proti ostatn\u00edm.<\/p>\n Op\u011bt dal\u0161\u00ed vzpom\u00ednka a tentokr\u00e1t jsem se d\u00edval na sv\u016fj odraz na vodn\u00ed hladin\u011b. Byl to ten nejv\u011bt\u0161\u00ed drak, jak\u00e9ho jsem kdy vid\u011bl. Byl tak obrovsk\u00fd, \u017ee by se neve\u0161el ani do ob\u0159adn\u00ed jeskyn\u011b v Akardu.<\/p>\n D\u00edval jsem se a mluvil: „p\u0159ijde den, kdy se na v\u0161echno to utrpen\u00ed zapomene a budeme \u017e\u00edt, tak jak jsme si to spole\u010dn\u011b vysnili. Spole\u010dn\u011b, bez p\u0159\u00edslu\u0161nosti k letce, bez p\u0159\u00edslu\u0161nosti k v\u016fdci letky. Ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s si bude moci svobodn\u011b vybrat. Ka\u017ed\u00fd si bude moci vybrat svobodn\u011b sv\u00e9ho partnera bez ohledu na svou barvu.“<\/p>\n Zem\u011b se zat\u0159\u00e1sla a na prot\u011bj\u0161\u00ed b\u0159eh \u0159eky p\u0159ist\u00e1l rud\u00fd drak, t\u00e9m\u011b\u0159 stejn\u011b velik\u00fd. V o\u010d\u00edch mu tancovaly \u010derven\u00e9 plam\u00ednky a vyza\u0159ovala z nich nen\u00e1vist. „Schov\u00e1v\u00e1\u0161 se? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b nenajdu? U\u017e bylo dost t\u00e9 \u0161p\u00edny a tv\u00fdch naka\u017eliv\u00fdch \u0159e\u010d\u00ed o rovnopr\u00e1vnosti. Jen s\u00edla d\u00e1v\u00e1 pr\u00e1vo vl\u00e1dnout.“ a bez varov\u00e1n\u00ed vysko\u010dil, jedn\u00edm m\u00e1vnut\u00edm obrovsk\u00fdch k\u0159\u00eddel p\u0159el\u00e9tl \u0159eku a vrhl se na m\u011b. V tom vzpom\u00ednka skon\u010dila.<\/p>\n Op\u011bt jsem na ob\u0159adu a jasn\u011b vn\u00edm\u00e1m pokra\u010duj\u00edc\u00ed \u0161epot.<\/p>\n „Sly\u0161\u00ed\u0161, ml\u00e1d\u011b?“ z my\u0161lenek m\u011b vytrhuje Salebrie: „sta\u010d\u00ed ti tato odpov\u011b\u010f?“ chci \u0159\u00edct, \u017ee to je le\u017e, ale z \u0161epotu vystupuje dal\u0161\u00ed slovo. Tentokr\u00e1t: ML\u010c. Na posledn\u00ed okam\u017eik odpov\u00edd\u00e1m: „Ano, omlouv\u00e1m se za zdr\u017een\u00ed, pokra\u010duj pros\u00edm.“ ale nap\u011bt\u00ed uvnit\u0159 m\u011b, nab\u00fdv\u00e1 na intenzit\u011b. Salebrie se tedy znovu uj\u00edm\u00e1 slova a pokra\u010duje: „dobr\u00e1 tedy, jak jsem \u0159\u00edkala, kdy\u017e jsme \u0161li sem na ukon\u010den\u00ed ob\u0159adu, byli jsme rozhodnut\u00ed, \u017ee nejvhodn\u011bj\u0161\u00ed element pro tebe je vzdu\u0161n\u00fd a tedy modr\u00e1 barva. Te\u010f jsem sv\u016fj n\u00e1zor p\u0159ehodnotila a mus\u00edm navrhnout odlo\u017een\u00ed tv\u00e9ho pojmenov\u00e1n\u00ed.“ Kupodivu, m\u011b to v\u016fbec nevyv\u00e1d\u00ed z m\u00edry a m\u00edsto abych za\u010dal panika\u0159it nebo n\u011bco podobn\u00e9ho, pokl\u00e1d\u00e1m dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku: „\u0159\u00edkali jste, \u017ee je tady v\u017edycky mo\u017enost volby. Je to tak? Kdybych se s\u00e1m rozhodl, byl by to pro v\u00e1s dal\u0161\u00ed n\u00e1znak, toho jak\u00fd jsem?“ Poci\u0165uji p\u0159ekvapen\u00ed, ne jen u nejstar\u0161\u00edch drak\u016f, ale i u v\u0161ech ostatn\u00edch. Odpov\u00edd\u00e1 Irotki: „ano. Nen\u00ed to obvykl\u00e9 a kdy\u017e se n\u011bkdo rozhodne, je to v\u011bt\u0161inou je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se s n\u00e1mi poprv\u00e9 setk\u00e1. Ale m\u00e1\u0161 pravdu, to by n\u00e1m v\u0161e velice uleh\u010dilo. Jak\u00e1 je tedy tv\u00e1 volba? Odlo\u017een\u00ed tv\u00e9ho pojmenov\u00e1n\u00ed nebo p\u0159ijmut\u00ed modr\u00e9ho elementu Vzduchu?“<\/p>\n \u0160epot \u00fapln\u011b utich\u00e1, p\u0159est\u00e1v\u00e1 snad i v\u00edtr venku, zp\u011bv pt\u00e1k\u016f a \u0161um mo\u0159e.<\/p>\n V\u0161e utich\u00e1 a \u010dek\u00e1…<\/p>\n Cel\u00fd sv\u011bt na m\u011b op\u011bt up\u00edr\u00e1 sv\u016fj zrak. A j\u00e1 v\u00edm, co m\u00e1m \u0159\u00edct…<\/p>\n
\nV\u00e1clav Hlav\u00e1\u010dek<\/em><\/strong><\/p>\n
\n\n