Vývoj RPA v čase

V dnešním článku se chci zaměřit na moje oblíbené téma – RPA = Robotická Procesní Automatizace a podívat se trochu do současnosti a budoucnosti… 

Hned na úvod se podívejte na tento obrázek: 

Vidíte na něm tři sloupce, já jim pracovně říkám „pilíře“. Softwarová robotika (další z názvů pro RPA 🙂) je v dnešní podobě výhradně v rámci prvního (modrého) pilíře. 

1. pilíř – Jednoduchá procesní automatizace

V podstatě platí, že umíme automatizovat procesy, které se často opakují, jsou jasně definovány pravidly/kritérii a mají digitální strukturované vstupy. Právě ony digitální a strukturované vstupy jsou v současnou dobu tím největším omezením, které RPA má. Jakmile byť jen jediný vstup (vstup = vstupní data nutná pro zpracování procesu, například tabulka v Excelu, PDF soubor apod.) nemá jasnou strukturu, robotizace je v zásadě nemožná. 

Jako příklad nestrukturovaného ale digitálního vstupu, uvedu fakturu. Faktura obsahuje plus mínus vždy stejné údaje (IČ, částka, adresa dodavatele, název odběratele apod.), ale tyto údaje můžou být prakticky kdekoliv. Nejsou tedy vždy na stejném místě (např. IČ vždy první údaj vlevo nahoře apod.). 

Toto omezení by mělo částečně přestat platit právě v druhém (červeném) pilíři. 

2. pilíř – Pokročilá procesní automatizace

O tom, že RPA bude rozšířeno o nějakou podobu „machine learningu“ se mluví už opravdu dlouho. Tak dlouho, že by se mohlo zdát, že už to dávno v RPA je. A přesto není… Na konferencích a prezentacích jednotlivých RPA nástrojů pánové a dámy v oblecích ukazují spoustu krásných věcí, ale v praxi pro mainstream stále nefunkční a všechny pokusy zpracovat alespoň částečně strukturované vstupy jsou ve většině případů až příliš pracné. Přesto k tomu nemáme příliš daleko a věřím, že brzy skutečně dokážeme „odstranit“ překážku v podobě strukturovaných vstupů a naše virtuální pracovní týmy si poradí i třeba s tou velkou různorodostí v podobě faktur. O tom, že dnes začínají vznikat služby zaměřené speciálně na faktury (nebo vytěžování dokumentů) samozřejmě vím (např.: Rossum AI), já však mými řádky výše komentuji RPA nástroje jako takové. 

No a jak se zatím zdá, tak stále dosti vzdálená budoucnost je rozšíření RPA o jakoukoliv podobu umělé inteligence, což znázorňuje třetí (zelený) pilíř. 

3. pilíř – Autonomní robotika

Tato část je vlastně spíše o fantazii. 🙂 Víme co nás dnes nejvíce omezuje a co cca umí dnešní umělá inteligence. Z toho lze usuzovat, co by právě využití obou technologií mohlo přinést. Především by mohl úplně přestat platit požadavek na strukturované vstupy, stejně tak potřebná pravidla/kritéria by nemusela být tak jednoznačná, vlastně by možná téměř žádná nebyla třeba. Zkrátka nová energie do už tak rozjetého „vlaku“ jakým RPA je, by mohla být tím novým, co nás pracující posune zase trochu ke „světlejším zítřkům“… 

Co si o tom myslíte Vy? Napište mi, nebo se pojďme potkat a probrat možnosti do mnohem většího detailu. 

P.S.: O tomto se detailně bavíme na mých kurzech (RPA1) v Gopasu.