Stinná stránka robotiky

Jsem RPA analytik a vývojář a mám na srdci jednu věc, která se všeobecně v souvislosti s robotickou automatizací procesů (RPA) moc neříká. Bavím se s kolegy z jiných korporátů a jedno je jisté. Téměř všude už mají minimálně několik expertů zaměřující se na RPA. Což jsou výborné zprávy. Jenže všude narážejí na stejný problém…

Nejdříve bych ale rád zmínil, co vlastně takový RPA analytik/vývojář ve firmě dělá a proč většinou nemá úplně na růžích ustláno.

RPA analytik/vývojář a úmyslně píši jak “analytik” tak “vývojář”, protože praxe ukázala, že není úplně možné, dělat jen analytika procesů k robotizaci a přitom nemít tu praktickou znalost samotného vývoje a všeho kolem toho. Analytik by tedy měl být zároveň vývojářem, aby to nebylo jako “káže vodu a pije víno”. Jasně, může být více analytik a méně vývojář (nebo samozřejmě naopak), ale dle mého názoru by tam měly být zastoupeny oba aspekty.

Takže, RPA analytik/vývojář přijde, respektive sedí ve firmě (pokud se bavíme o interním) a pokud má firma již nastavený nějaký proces sběru podnětů/požadavků (v opačném případě je i aktivně vyhledává apod.), posuzuje jednotlivé požadavky. Zda jsou vhodné jak z technického hlediska, tak samozřejmě z toho provozního. Tedy zjednodušeně, že robot musí více “ušetřit než utratit”. A protože robotika je stále relativně drahé řešení, které si může dovolit jen opravdu velká firma, je na tento fakt kladený stále větší důraz. Primární účel není brát lidem práci, ale ušetřit je té otrávné části a uvolnit jim ruce na tu zajímavější práci. Kreativita a lidské rozhodování jsou a budou stále cennější vlastnosti a jejich důležitost bude diametrálně stoupat s tím, jak budou roboti ovládat stále větší segment pracovních činností.

To se ovšem těžko vysvětluje, protože se většina bojí, že je nahraditelný a proto se drží i té neotravnější práce jak “bobek košile”. Přitom o nějakém plošném propouštění vůbec nemůže být řeč. Roboti tady sice jsou, ale nejsou řešením alá “náhrada lidské práce”! Pokud se to někdy stane, je to ještě hooodně v budoucnu. Takže “no stress”… 🙂

Co je tedy ten problém, o kterém chci dnes psát? Jak jsem zmínil výše, robotizace je relativně nákladná a firmy velice často nemají dostatečně zajímavé (nebo “velké”) procesy, které by se vyplatili automatizovat roboty. Takže i když je spoustu menších či větších procesů, které jsou ideálním kandidátem pro RPA, zásadní překážkou je právě úspora vs. náklad.

To je obrovská “nevýhoda”, protože rapidně brzdí rozvoj RPA aktivit ve firmách. Ceny samotných licencí na RPA software, plus nemalé výdaje na vytvoření interního know-how, případně další výdaje na externí poradenství atd atd. Sem tam se něco nepovede, nestíhají se termíny a už se sčítají ztráty. Jasně, je to především investice do budoucna, ale víte jak to je… Pořád jsou to mínusové částky ve firemních financích, které může být těžké, v rámcově blízkém časovém úseku vyvážit těmi plusovými.

V ČR tak vzniká relativně nadšená komunita kolem RPA, ale dříve nebo později může přijít mírná deprese, protože nebudou dostatečně zajímavé procesy k robotizování. Takže ačkoliv je nás stále málo, je to vlastně dobře, protože to každému, kdo se zabývá RPA, dává potencionálně větší výběr možností, kde se “vyblbnout”.

A tak hleďme hrdě do budoucna a myslím, že pozornost nejednoho z nás se upírá na AI (Umělá inteligence), která by právě RPA mohla posunout do nových a extrémních výšin. Umělá inteligence by totiž mohla zbourat hned několik “bariér” při výběru procesů k robotizaci. Třeba nutnost stále se opakujících úkonů nebo strukturovaných vstupů.


Čtěte také to nejnovější na blogu:

Pište kdykoliv na email hlavacek@vahl.cz... Rád si přečtu, co si o tom myslíte. 🙂

Líbil se Vám článek? SDÍLEJTE nebo si ho uložte na později: