RPA výlet 2017 – Bensberg, Německo /1. díl/ (Orchestrator workshop)

A je to tu… Další trip (aneb hezky česky “výlet”) za vědomostmi kolem RPA. Ano vím, že jsem doma dlouho nepobyl. Co k tomu říct, když mi příležitost klepe na dvířka, přece nebudu dělat, že to neslyším. 🙂

Takže o co jde a kam pojedu? Po Irsku a týdenním vývojářském tréninku, zamířím do německého Bernsbergu, kde má náš korporát akademii.

Tentokrát budeme v Německu zastupovat ČR dva. Já a kolega z jiného útvaru, říkejme mu třeba Čenda (aby mě snad nenařkl, že o něm mluvím bez jeho souhlasu, tak cokoliv Čenda v následujících článcích bude dělat, je s realitou čistě náhodně podobné 🙂 )…

Z předchozích článků je už asi zřejmé, že k robotizace procesů ve firmě, využíváme nástroj UiPath, který má tři části: Studio, Robot a Orchestrator… A právě na poslední zmíněný, bude zaměřený workshop.

Co to je Orchestrator

Orchestrator je nástroj, dostupný z webového prohlížeče (narozdíl od Studia a Robota) sloužící k efektivní správě více robotů, jejich kooperaci a vyhodnocování.

Pomocí Orchestrátoru můžete distribuovat proměnné mezi roboty, přidělovat licence, přístupové údaje a navíc v něm samozřejmě najdete logy, reporty a spoustu dalšího. Je to více manažerská záležitost (než vývojářská), ale bez něj je integrace RPA do firmy téměř nesmyslná (možná i proto, je to nejdražší část UiPath). Zkrátka bez Orchestrátoru, je to jako bez nohou. Je skvělé, že jste na světě, ale bohužel si nezaběháte…

Pokud Vás toto téma zajímá více, počkejte si na samostatný článek 🙂 (nebo samozřejmě na webu – viz odkaz výše).

Cesta

Tentokrát jsem letěl až večer v půl deváté a tudíž jsem mohl celou neděli věnovat pohodovým přípravám. Na letišti jsem byl krásně na pohodku a rovnou jsem si sedl k blízké bráně (můj let ještě neměl přesně určenou).

Akorát mi skončil jeden díl 100 (díky Jendo za doporučení) a já začínal balit, že se vyrazím podívat, kde je moje letadlo. Zrak mi však spočinul na Čendovi, stojícím opodál. Hned jak mě zahlédnul, přišel a co víc, přinesl mi informaci (světe div se), že sedím přímo u té brány, odkud letíme…

 

Letěli jsme přímým spojem Praha -> Düsseldorf a odtamtud SkyTrainem na vlakovou zastávku, ze které nás čekala cca 30min. cesta do Kolína. A to ještě nebyl konec, protože z Kolína jsme jeli dalších cca 30min. metrem do Bensbergu.

Chtěl jsem jet taxíkem (jo korporát), ale nebudu přeci kazit dobrodrůžo. Takže jsem se tohoto plánu chytil, ačkoliv jsem si (při seznamování s plánem) Čendu přeměřil dlouhým pohledem. 🙂

Celkový čas: 20:30 až 23:50… Zmíním jenom toto: noční cesta německým metrem, je snad 100x horší než tím pražským. Vyrovná se možná jenom noční autobusové lince 501.

Zkrátka moc jsme se v něm zdržovat nechtěli a vzhledem k tomu, že nejsme úplně silní němčináři, tak bychom ani nevěděli, co po nás všichni ti podezřelí spolucestující chtějí.

Dojeli jsme na konečnou s názvem Bensberg. A okamžitě nám trochu znejistěl krok, když se před námi objevil absolutně neosvětlený podchod, dlouhý snad jako Blanka. Za námi už se šoural nějaký opilec tlačící své oprýskané kolo.

Zahodili jsme veškeré pochybnosti a hrdě vyrazili středem s hlavou vztyčenou, pevně svírajíc kufry. Čendu jsem hned na začátku pasoval na hlavního navigátora… Takže když zahlásil, že je to k hotelu 450 metrů, věřil jsem mu. Do té doby, než jsme ušli těch metrů asi 900 a on dodal, že Mapy.cz ho asi vedou někam jinam…

Jasně, však pohodka… Je jenom půlnoc, zima a kolem nás se sbíhají “supy”, sledující naše kufry s jablkama.

Život na zámku

Na místo jsme dojeli něco málo před půlnocí. (Jo, příště se zase určitě necháme navigovat podle Mapy.cz…) Když jsme konečně dorazili k našemu hotelu, tak jsme nemohli najít vchod. Byl to obrovský komplex a ačkoli ne úplně rádi (dlouhá cesta, kufry sebou, noc, zima atd.), absolvovali jsme si noční prohlídku přilehlých pozemků k zámku. Během oněch toulek, jsme objevili i umístění naší akademie, takže to vlastně můžeme považovat za přípravu na zítřek.

Když zmiňuji zámek, mám tím na mysli opravdový zámek. První noční pohled nám ukázal jen zlomek:

Všechno ve zlatě a hedvábí… Příchod na pokoj byl příjemný, protože mini bar byl narvaný… 😀

Neodpustil jsem si noční koupel, kávičku a “selfíčko”. Chvilku mi zabraly i zprávy a telefony domů, že jsem v pořádku dorazil a nemám se v tu chvíli zrovna nejhůř.

Ačkoliv bylo tohle všechno hezké, byly už dvě hodiny ráno a já měl za pár hodin být připravený a koncentrovaný na semináři. Na YouTube jsem si tedy dal jednu scénku ze staré dobré Ruské rulety, pro trochu toho relaxu a odpadl jsem.

Zítra se mnou bude na školení pár zajímavých nových kolegů

A postřehy z Německa jsem aktivně sdílel v Momentu na Twitteru, takže tam nezapomeňte třeba mrknout… 🙂


Čtěte také to nejnovější na blogu:

Pište kdykoliv na email hlavacek@vahl.cz... Rád si přečtu, co si o tom myslíte. 🙂

Líbil se Vám článek? SDÍLEJTE nebo si ho uložte na později: