RPA výlet 2017 – Dublin, Irsko /4. díl/ (vývojářský trénink)

Středeční ráno se neslo ve znamení FaceTimu s mojí milou, která se, chystajíc do práce, rozpovídala o svých útrapách, které zažívá, zatímco já si “trajdám” po Irsku. Pěkně jsem si u toho poležel v pelechu (to je výhoda těch, co mají o hodinu méně 🙂 )…

Snídaňka proběhla pěkně v klídku a se stále ještě napůl zalepenýma očima. Užíval jsem si mezinárodní prostředí a popíjel u toho výborný čaj. Lehkou bolest hlavy jsem ignoroval a vykládal si ji jen jako začínající únavu.

UiPath – State machine

Konečně… Konečně jsme viděli i něco jiného než jen PDD nebo SDD (viz předchozí článek) a mohli jsme spokojeně nastartovat UiPath Studio. Sice jen na krátké chvíle, ale i to se po předchozím nekončícím “wordovském” maratónu cenní.

Hned z ostra jsme se však pustili do přípravy a zkoumání části, kterou Josh (lektor) okomentoval tím, že “je to v podstatě strašně jednoduché, jen to vypadá složitě”. State machine…

Bylo až neuvěřitelné, o kolik se liší představovaný způsob vývoje robota, od způsobů, které jsem už znal. Absolvoval jsem totiž už školení od jiných firem, ale to co nám ukazoval Josh, bylo diametrálně jiné (v tom nejlepším slova smyslu).

Pozitivním zjištěním pro mě bylo, že některé věci jsem vypozoroval a “vymyslel” sám, během objevování tajů robotiky a obzvlášť UiPathu. Naopak některé věci, ačkoliv byly (a jsou) absolutně logické a v konečném důsledku můžou rozhodovat o efektivitě robota, byly pro mě naprosto nové a neznámé. Inu chybí praxe…

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem

Celý den školení byl těžký a náročný… Obrovskou “zátěží” na můj mozek, byly různé přízvuky (tím, že účast byla světová a každý má angličtinu “zabarvenou” rodným jazykem). Někteří mluvili strašně rychle a i když třeba měli “čistou angličtinu”, musel jsem se neustále soustředit a naopak. Někteří mluvili strašně pomalu a k tomu měli silný přízvuk, díky čemuž jsem musel skoro každé slovo luštit (např. kolega z Itálie) a o to více se soustředit.

Večerní pohodka

Večer jsem uvítal, že si konečně můžu užít chvilku o samotě. Protože bylo venku hnusně, vyrazil jsem do jednoho z hotelových barů. Sebou jsem měl jen mého miláška (jedno  => Macbook), přeci jen na mě čekalo spoustu nevyřízených věcí.

Dal jsem si Guinnesse (jak jinak) a pustil se, čekajíc na jídlo, do emailů (korporát je emailová množička). Velkým potěšením byl další hovor s drahou polovičkou, obohacený o seznamování s kamarádkou (jako kdyby to nepočkalo až budu třeba někde blíž že 😀 ). A samozřejmě sepsání základních myšlenek a informací, které se mi nakupily v hlavě během dne.

Přirozeně jsem nezapomněl ani na můj blog, kam jsem připravil několik dalších příspěvků. 🙂

Poznání

Jsem stále trochu překvapený… Potkávám spoustu lidí, přeci jen korporát je jich plný a neustále mě zaráží, jak někteří lidé přistupují ke zdrojům a možnostem, které dostanou.

Jel jsem do Irska především pracovat, ne pařit ani užívat pohodičku. Takže buďto jsem byl na školení (9 – 17 hod.) nebo jsem pracoval jinde. V té trošce zbylého času, jsem byl na jídle nebo se projít v centru “města” kde hotel byl (Dunboyne – okraj Dublinu, cca 20 km od letiště).

Někteří to ale mají asi jinak… Nevadí, já jsem si to užil a udělal spoustu práce. Jen ten domov mi chyběl… 🙁

Možná se mi dokonce stýskalo tak moc, že mi z toho nebylo úplně dobře. O tom ale zase příště.


P.S.: Důležitý dodatek… Ani v tak velkém hotelu v jakém jsem byl, neměli naše „kontinentální“ zásuvky. Tak pozor na to a pokud pojedete na ostrovy, radši berte nějaké redukce. 🙂

>> Celá mini série o RPA Vývojářském tréninku v Dublinu… <<

P.S.: RPA TRIP 2017 – DUBLIN, IRSKO na Twitteru


Čtěte také to nejnovější na blogu:

Pište kdykoliv na email hlavacek@vahl.cz... Rád si přečtu, co si o tom myslíte. 🙂

Líbil se Vám článek? SDÍLEJTE nebo si ho uložte na později: