O sepraných kalhotech

Nejsem úplně fanoušek do módy a nemám ani narvanou skříň hadříkama (to u nás s přehledem zastane moje drahá polovička 🙂 ). Jsem totiž v mnoha ohledech prostě zcela normální (chlap).

Třeba nesnáším… opravdu nesnáším… nakupování.

Avšak i tato nenávist má jednu vyjímku (potvrzující pravidlo). Miluju nakupování v drogériích. Všemožně barevné obaly a nápisy. Narvané regály krémů od tolika značek, že je nedokážu ani vyjmenovat. Vzbuzuje to ve mě až dětský chtíč a naplňuje mě to zájmem.

Drogeristický tovar

Nepříčetně pak kupuji cokoliv, co mi padne do oka a neznám. Mám už takto doma na poličce několik denních krémů, nočních krémů a (abych se trochu vytáhl) pár zajímavějších kousků. Třeba proti vráskám, čistící, s výtažkem z rohu jednorožce a nebo krémík na třídenní strniště.

Co k tomu víc říct. Devadesát procent výše zmíňeného, jsem použil jednou. Ten den, když jsem si to donesl domů…

Možná brzy rozjedu směnný obchod (stejně jako jsme dříve měnili Pogy), protože některé kusy krémů mám i vícekrát. Postupně totiž ztrácím přehled, co už jsem si koupil a co ještě ne. 🙂

Mám tedy pochopení pro nákupní horečku i radost z nově donesených věcí. Co ale nechápu je, ta nutnost chodit kupovat něco na sebe. Přeci když mám ve skříni po jednom exempláři košili, kalhoty a kabát, proč bych měl chtít mít těch exemplářů více. 😀 Jsem spokojený s omezeným počtem oblečení. Bude-li se někdo ptát, šetřím tím čas (alespoň to často používám jako argument). S jedním trikem totiž nemusíte řešit, které si zrovna vezmete nebo jestli Vám ladí se zbytkem outfitu. Prostě v tu chvíli ladí s čímkoli.

Srdci nejde poručit

To kam ale tímto textem spěji je, že mám rád jedny kalhoty. Jsou už mírně zašlé a seprané, ale jsou tak strašně moc pohodlné, že je prostě stále rád nosím. Přiznávám, že příležitostí, kdy je hrdě můžu vytáhnout, rapidně ubývá. Bohužel… Ale ta pohoda když je mám na sobě, je prostě nepopsatelná.

Jasně, že občas si říkám, jestli to mám zapotřebí… Doma totiž dostávám velké dávky kritiky… Zatím ovšem způsobila pouze to, že už je nenosím všude do kanceláře. Jinak statečně odolávám a ven si je občas vezmu. Jsem přeci tvrdý muž a nenechám si od ženy diktovat, co je a co není hezké. 😀 😀 😀

Moje odolnost má ale slabé místo… Moje milá mi častokrát (když se jí znelíbí nějaká věc) pokládá záludnou otázku: “a nemáš k tomu nějaké citové pouto?” pokud rezolutně nevykřiknu “ANO” s doplňujícím hysterickým pláčem, můžu se s tou věcí rovnou rozloučit, protože mě v blízkých dnech nenápadně a v tichosti “opustí”. Takhle už ode mě odešlo několik košil, kšiltovka, trika i hrnky.

Na moje kalhoty se takto vyptává už něco přes měsíc, takže brzy očekávám, že buď se vydají za kšiltovkou a košilemi, nebo si stihnu na skříň přidělat zámek a ještě je chvíli ubráním.

Mám je vážně rád, respektive cítím se v nich tak pohodlně, že jsem ochotný jim odpustit, že už působí trochu zašle.

Závěrem uvedu jeden příklad…

Mám krásné, kvalitní, příjemné, červené kalhoty. Dělají mi prý krásnou postavu, tvarují zadek a spoustu dalších věcí, které nejsem s mojí omezeností schopný vypozorovat. Proti těmto kalhotám, jsou ony moje milované – tmavě modré, úplně jak pro žebráky. Jenže mají jedinou, drobounkou chybičku. Nemůžu si v nich pořádně sednout.

Tak se ptám… Potřebuji více krásné kalhoty ve kterých si nesednu, nebo ošklivější, v kterých si nejen sednu, ale dokonce si zavážu tkaničky u bot? 😀