Ranní příběh – část druhá
NEČETLI JSTE PRVNÍ ČÁST?? Tak to dožeňte zde. 🙂
Čas ukázal, jak moc jsem se znovu spletl, protože model číslo dva, nesnášel budíky a ranní vstávání, snad ještě více než já. A to jsem si do té doby myslel, že už více nelze. A tak jsem sice každé ráno vstával rychle a obezřetně z postele, nicméně bez pocitu čerstvosti a pohody. Motivací mi byl spíše strach. Model přítelkyně číslo dva, totiž v období, kdy měl zvonit budík, býval agresivní a nevrlý a až časem jsem si osvojil techniku, která tyto vedlejší účinky dokázala potlačit (ano, tou technikou je, mimo jiné, snídaně do postele).
Jak tedy z toho ven? Doporučuji léty otestovaný a vypilovaný postup… Dva budíky nastavené na telefonu. Je jedno s jakou melodií nebo písničkou. Stejně je, hned jak začnou zvonit, stopnete. Telefon leží hned na nočním stolku. Fígl spočívá v tom, že další (ano, již třetí) budík je nastavený pár minut po druhém zvonění budíku na telefonu a leží mimo Váš dosah. Zde se do hry vkládá ona, za každých okolností krásná přítelkyně, které začíná vyřvávat Rihanna svůj první wake up song. Stejně jako vy, i ona hned Rihannu usměrňuje silným švihnutím telefonu o noční stolek. Jenže touto dobou už Vás drásá budík číslo tři, který se stále hlasitěji ozývá z komody, strategicky umístěné mimo dosah vašich zatnutých ruk. Přítelkyně mezitím stačila stlumit dalších šest zvonění zatlučením jejího iPhonu, hluboko do nočního stolku po její pravici a zatímco vy čekáte, že to už nevydrží a dojde vypnout budík číslo tři, začíná hrát rádio v obýváku. Uraženě tedy vyvalíte z postele svůj zadek a doplazíte se do koupelny, kde jste zavření devadesát minut… Protože jste usnuli ve vaně. Vzbudí Vás až nervozvní bušení na dveře.
>> >> Také by Vás mohl pobavit příběh: ŠPEKY V POHYBU. 🙂
A tak, i přes velkou snahu, stále každé ráno bojuji. Bojuji sám se sebou i se všemi dalšími překážkami, které mi život strká do cesty (cestou rozumějte, ranní kolotoč v podobě vstávání). Ale, aby tento příběh, nebyl tak negativní… V čase sleduji významnou proměnu v přístupu k rannímu startu. Ona proměna začala pomalými a nenápadnými změnami a to přesně v okamžiku, kdy jsem přijal fakt, že zbytečně plýtvám energii právě oním bojem a nevědomky si tím otáčím každé ráno do negativního světla. V tomto světle jsem viděl, vše z toho horšího úhlu a to mě deptalo. Díky tomu, ač jsem použil jakoukoliv praktiku, nebylo nikdy možné užít si již zmiňované ráno z amerických reklam. A v čem proměna spočívá?
Asi jsem dospěl… 🙂 Rána, s přibývajícím věkem a rostoucím množstvím zkušeností, už nevnímám jako toho nepřítele, ale právě naopak. Jako impuls nové energie a možnosti, pokračovat dál na mých snech. Jo je to trochu paradox, ale faktem je, že ráno je vlastně ve své podstatě kouzlo… Dar pro každého z nás… Není to nepřítel, kterého máme zaspat. Chrnět zahrabaný v pelechu má své, řekněme benefity, ale vnímám to stále více jen jako nutný prostředek k odpočinku. V tomto bodě musím zdůraznit jednu věc, a to, že druhý model přítelkyně tímto filozofickým prozřením ještě neprošel. A asi chápete, že to občas dělá trochu problémy. Ale o tom zase jindy… Protože, když jsem konečně prošel touto vnitřní evolucí, někde nějaký chytrák vymyslel, alespoň pro některé pracující další teror, se kterým se musíme každé ráno poprat.
Pokračování příště
Našli jste v textu chybu? Nebo mi chcete napsat Váš názor?
Pište kdykoliv na email vhlavacek@smartechorange.com... Rád si přečtu, co si o tom myslíte. 🙂