Ranní příběh – část druhá

NEČETLI JSTE PRVNÍ ČÁST?? Tak to dožeňte zde. 🙂

Čas ukázal, jak moc jsem se znovu spletl, protože model číslo dva, nesnášel budíky a ranní vstávání, snad ještě více než já. A to jsem si do té doby myslel, že už více nelze. A tak jsem sice každé ráno vstával rychle a obezřetně z postele, nicméně bez pocitu čerstvosti a pohody. Motivací mi byl spíše strach. Model přítelkyně číslo dva, totiž v období, kdy měl zvonit budík, býval agresivní a nevrlý a až časem jsem si osvojil techniku, která tyto vedlejší účinky dokázala potlačit (ano, tou technikou je, mimo jiné, snídaně do postele).

Jak tedy z toho ven? Doporučuji léty otestovaný a vypilovaný postup… Dva budíky nastavené na telefonu. Je jedno s jakou melodií nebo písničkou. Stejně je, hned jak začnou zvonit, stopnete. Telefon leží hned na nočním stolku. Fígl spočívá v tom, že další (ano, již třetí) budík je nastavený pár minut po druhém zvonění budíku na telefonu a leží mimo Váš dosah. Zde se do hry vkládá ona, za každých okolností krásná přítelkyně, které začíná vyřvávat Rihanna svůj první wake up song. Stejně jako vy, i ona hned Rihannu usměrňuje silným švihnutím telefonu o noční stolek. Jenže touto dobou už Vás drásá budík číslo tři, který se stále hlasitěji ozývá z komody, strategicky umístěné mimo dosah vašich zatnutých ruk. Přítelkyně mezitím stačila stlumit dalších šest zvonění zatlučením jejího iPhonu, hluboko do nočního stolku po její pravici a zatímco vy čekáte, že to už nevydrží a dojde vypnout budík číslo tři, začíná hrát rádio v obýváku. Uraženě tedy vyvalíte z postele svůj zadek a doplazíte se do koupelny, kde jste zavření devadesát minut… Protože jste usnuli ve vaně. Vzbudí Vás až nervozvní bušení na dveře.

>> >> Také by Vás mohl pobavit příběh: ŠPEKY V POHYBU. 🙂

A tak, i přes velkou snahu, stále každé ráno bojuji. Bojuji sám se sebou i se všemi dalšími překážkami, které mi život strká do cesty (cestou rozumějte, ranní kolotoč v podobě vstávání). Ale, aby tento příběh, nebyl tak negativní… V čase sleduji významnou proměnu v přístupu k rannímu startu. Ona proměna začala pomalými a nenápadnými změnami a to přesně v okamžiku, kdy jsem přijal fakt, že zbytečně plýtvám energii právě oním bojem a nevědomky si tím otáčím každé ráno do negativního světla. V tomto světle jsem viděl, vše z toho horšího úhlu a to mě deptalo. Díky tomu, ač jsem použil jakoukoliv praktiku, nebylo nikdy možné užít si již zmiňované ráno z amerických reklam. A v čem proměna spočívá?

Asi jsem dospěl… 🙂 Rána, s přibývajícím věkem a rostoucím množstvím zkušeností, už nevnímám jako toho nepřítele, ale právě naopak. Jako impuls nové energie a možnosti, pokračovat dál na mých snech. Jo je to trochu paradox, ale faktem je, že ráno je vlastně ve své podstatě kouzlo… Dar pro každého z nás… Není to nepřítel, kterého máme zaspat. Chrnět zahrabaný v pelechu má své, řekněme benefity, ale vnímám to stále více jen jako nutný prostředek k odpočinku. V tomto bodě musím zdůraznit jednu věc, a to, že druhý model přítelkyně tímto filozofickým prozřením ještě neprošel. A asi chápete, že to občas dělá trochu problémy. Ale o tom zase jindy… Protože, když jsem konečně prošel touto vnitřní evolucí, někde nějaký chytrák vymyslel, alespoň pro některé pracující další teror, se kterým se musíme každé ráno poprat.

Pokračování příště