O ranním vstávání poprvé

Ranní příběh – část první

Už několik let, se snažím najít ten správný zvuk, který by mě při ranním buzení, nezdeptal, hned při prvních tónech. Stále se mi to nedaří, a tak přestože mi v posledních dnech hraje každé ráno skvělá písnička, začíná mě deptat stejně, jako předchozí melodie z krtečka nebo z Krkonošských pohádek. Nepomohlo mi ani zaměřit se na nějaký konkrétní oblíbený žánr, ba naopak. Z oblíbených, řekl bych skoro až milovaných songů od pána Tiësta a podobných velikánů, se staly songy opovrhované, skoro až nenáviděné. Kamarád, známý metalista a tvrďák, mi při jedné diskuzi o ranním podrazu v podobě buzení a vstávání, doporučil jasnou tutovku. Metalová písnička s pomalým rozjezdem, ale tvrdým průběhem. Říkám si, ok, proč ne, to by mohlo fungovat. Tím jsem však odsoudil několik úžasných kousků od SOADu k temnému pobytu v mé hudební sbírce.

A já stále hledám, tu ideální melodii, zvuk nebo jakýkoliv jiný podnět, který by mi nastavil ráno do módu, jaký vídávám v amerických filmech a seriálech. Či-li úsměv na tváři, v ruce barevný hrníček s půllitrem černého kafe, na sobě červený župan a pod ním tričino s americkou vlaječkou na prsou. Při posledním pokusu, naladit se do tohoto awesome módu, jsem si při vyskočení z vyhřátého pelíšku vyvrknul kotník a můj budík, který vítězoslavně začal vyhrávat melodii z Yes mana, skončil hluboko v budíkovém ráji – na dně velkého kontejneru vedle několika prázdných flašek od čůča a několika potrhaných prezervativů. Tím jsem vzdal své snahy dostat se do happy stavu a rozhodl jsem, že mi bude stačit, když se prostě vzbudím a pořeším své ráno bez úrazu a bez ničení těch několika málo věcí, které mám.

Prvním krokem, bylo určit viníka, za každé ráno, během kterého si výmysl jménem budík, vynucuje, abych opustil své krásné sny a pohodlí matrace. Tudíž si každé ráno, místo myšlenky, že jsem měl jít předchozí den dříve spát a určitě by se mi teď vstávalo mnooohem lépe, připomenu myšlenku na pána ve velkých šortkách, který mě každý večer soumrakem a večerníčkem nahání do peřin a následně se každé ráno směje mému opuchlému a poslintanému obličeji.

>> >> Také by Vás mohl pobavit příběh: ŠPEKY V POHYBU. 🙂

Téměř pětadvacet let se budím a každé ráno si stále připadám, stejně nepoužitelně. Tím se dostávám ke kroku druhému a tím je přenést zodpovědnost z abstraktního budíku, maskujícího se za slaďoučkou melodii, na neabstraktní vynález v podobě ženy, tedy přítelkyně. HA HA, jasně, hodná a za každých okolností krásná přítelkyně, mě každé ráno povzbudí a namotivuje k příjemnějšímu vstávání. Pořídil jsem si tedy model první, který fungoval v prvních dvou týdnech přesně dle očekávání… Ráno jsem si nemusel ani žádný budík nastavovat, protože jen pomyšlení na to, že vedle mě leží… No víte jak, řekněme, že po testovacím období, začal být tento první model, stejně efektivní, co se týče ranního vstávání, jako já. Měl problém vyhrabat se z postele sám, natož aby nějak pomohl mě. Naopak, já spíše kazil jí a ona mě a když po nějaké době přišel druhý model přítelkyně, znovu jsem začal doufat. Třeba tentokrát…
 
POKRAČOVÁNÍ (2. část)


Čtěte také to nejnovější na blogu:

Pište kdykoliv na email hlavacek@vahl.cz... Rád si přečtu, co si o tom myslíte. 🙂

Líbil se Vám článek? SDÍLEJTE nebo si ho uložte na později: