O pyšnosti

Je mi jasné, že když jste klikli na titulek tohoto článku, asi jste nečekali, v jakém duchu tento článek nakonec bude. Nehodlám si tady totiž stěžovat, jak jsou někteří tak trochu s nosánkem nahoru a arogantně a pyšně dávají všem okolo najevo, jak jsou oni víc. 

Naopak se chci skromně, ale veřejně přiznat. Jsem totiž pyšný! Vlastně jsem ten nejpyšnější… Mám totiž poklad, který většina hledá celý život a stejně ho častokrát nenajde. 

Velice často spolu s pokladem vedeme diskuze a ona je pořád tak trochu nespokojená, protože mi dělá problém najít správná slova. 

Slova, jimiž bych prokazatelně a nezvratitelně dokázal její úžasnost, dokonalost a chytrost, kterou jí neustále připomínám. 

Ano tušíte správně. Jsem pyšný na mojí milou, která navíc nedávno po vyčerpávajícím období úspěšně složila bakalářskou zkoušku. Jsem na ní tak pyšný… 

Jasně, takové zkoušky dělá spousta hlupáků, kteří se nejenom ani nepřipraví, ale ani neučí, natož aby vůbec chodili na přednášky (stačí přece jen to nejnutnější). Zatímco moje “úžasnačka” to drtila do posledních sil. Vše si psala, přepisovala, dopisovala a znovu přepisovala. Nejenom že popsala půl vagónu naloženého papírem, ale když jí došly tužky, vzala fixu a psala i na prosklené dveře na terasu. 😀 Do noci, časně od rána! V práci na dovolené. 

Šla tam nervózní, že není dostatečně připravená… Všechno bylo špatně a nic si nepamatuje. Učila se přeci tak málo a dovolila si podívat se na díl seriálu u kterého se najedla. Hrůůůza…

A já se na ní den co den díval a viděl ty desítky (spíše stovky) hodin, které trávila psaním bakalářky, přípravou obhajoby a samotným učením na zkoušky. Tolik popsaných stránek, čímž bych se já ani neobtěžoval. Tolik úsilí a energie, kterou bych do toho ani nedal. 

U zkoušek byla většina právě taková… Nepřipravená a vše tak trochu v… 

Po zkouškách se neozývala. Prostě přišla s obrovským úsměvem (který tolik miluji) a ve mě se znovu probudila ta pyšnost. 

Ona si totiž neuvědomuje, že je obrovskou inspirací. Věřím, že nejsilnější způsob jak kohokoliv inspirovat, je vlastním příkladem. Tou silou energie, že něčemu tak moc věříte a jste ochotní se kvůli tomu překonat, že i když můžete jít jednodušší cestou, vždy si vyberete tu správnou – složitější cestičku. Když se nikdo nedívá, když Vás nikdo nenutí. 

Opět se potvrzuje, že když jeden něco dělá, není to totéž, jako když to dělá druhý. Nepochybuji, že jednou budu mít doma ženu s pěti tituly před jménem a pěti tituly za jménem a skvělou kariérou. Bude-li chtít, protože její nejsilnější zbraň je v přístupu, který jí nutí být upřímně poctivá a dokonalá. Její odhodlání a vůle v kombinaci s přirozenou chytrostí a krásou, jí předurčuje k velice zářné budoucnosti. 

A proto jsem pyšný!

Zakončím tyto řádky slovy komise, která tu moji pyšnost vcelku vystihují: “slečno, vy jste takové sluníčko že…” 🙂 🙂 


Čtěte také to nejnovější na blogu:

Pište kdykoliv na email hlavacek@vahl.cz... Rád si přečtu, co si o tom myslíte. 🙂

Líbil se Vám článek? SDÍLEJTE nebo si ho uložte na později: