Ledová disciplína – týden druhý

Tak co? Zkusili jste alespoň jednu ledovou sprchu? Já se držím, ale dříve, než se dostanu k mým dalším postřehům, Vám doporučuji, přečtěte si první článek o Ledové disciplíně (pokud jste ho ještě nečetli :)), kde také najdete několik zdrojů, ze kterých jsem čerpal informace já.

Mám za sebou už počáteční šok a vědomí, že stále dýchám a přitom jsem se dobrovolně zřekl teplé vody, mě příjemně naplňuje. Myslím, že mě to určitým způsobem definuje a odlišuje od ostatní masy. Dává mi to takový neurčitý pocit, že dokážu vystoupit z davu.

To, co je ale nejdůležitější je, že stále držím. Za každých okolností tu ledovou pustím a s hlubokým nádechem pod ní vlezu. Ať už se na mě dívají ostatní jako na blázna, nebo se mi sebevíc nechce. Zkrátka nejsou výjimky, protože jak jednou výjimku uděláte, už máte napořád výmluvu, proč zrovna dneska ledovou nedávat. A to není součást této praktiky. Není to totiž jen o ledové vodě. Důležité je také to druhé slovíčko. Disciplína… 

Tím, že si vědomě zakážete jakékoliv výmluvy a za každých okolností (náročný den v práci, problémy s přítelkyní, hnusné počasí venku, nebo prostě jen špatná nálada apod.) do toho „skočíte po hlavě“ je přesně jedním z účelů. To je disciplína. Dokázat to udělat, přes všechny překážky, když se Vám nechce. Ne když jste v pohodě a nemáte s tím problém.

Ledová disciplína mě „neučí“ jen to, že vydržím ale zoceluju se i mimo samotné cvičení. Psychicky… Přestože první polití je šílené, když vycházím po sprše a beru do ruky ručník, je to naprosto úžasné. A ve výsledku, právě protože se cítím opravdu dobře, dostávám se do smyčky, kdy si na jedné straně, připadám do určité míry výjimečně (právě proto, že to dokážu překousnout a vydržet) a na druhé straně (a těžko tomu věřit) mi to dělá dobře i na těle. Jasně, ne během sprchování, ale po něm.

Možná pociťuju tak říkajíc „placebo efekt“… Doufám, že se tím ochráním od nemocí a že mi to pomůže i během samotného cvičení. Posuzovat tyto výsledky je však stále příliš brzy. Ale je také třeba si uvědomit, že tím šetřím mojí peněženku. 😀 Vždyť nemám takovou spotřebu teplé vody.

Závěrem… Ledová voda, je stále spíše nepříjemná než příjemná, ale pocit po ledové sprše se nedá popsat. Jako když jste volní. Naprosto svěží a koncentrovaní. Plně probuzení a soustředění. Občas je to větší boj, občas menší, ale motivace stále zůstává stejná. Výsledek je stále spíše psychologický než fyzický, ale další týdny ukáží, co ještě může praktikování Ledové disciplíny přinést. Faktem je, že já i kamarád Tom, máme s ledovou vodou, celkově stále menší problém. Mým cílem během sprchování je, polévat se tak dlouho, dokud si tělo nezvykne a voda přestane být na těle nepříjemná. Tom si v duchu počítá, já prostě jen držím a polévám. Odlišný přístup, efekt stejný… 🙂

A malá rada na konec… Pokud Vás ledová voda na kůži nepálí, nemáte opravdu ledovou… 😉


Čtěte také to nejnovější na blogu:

Pište kdykoliv na email hlavacek@vahl.cz... Rád si přečtu, co si o tom myslíte. 🙂

Líbil se Vám článek? SDÍLEJTE nebo si ho uložte na později: