Bezejmenný – 5. část

Bezejmenný (Akardské letky 1): 1. kapitola – 5. část
Václav Hlaváček


Oranžová letka nikdy nezastupovala žádný konkrétní element. Od začátku byli tito draci nazývání NESPOUTANÍ, protože buď nebyli spjati s žádným elementem, nebo byli naopak spjati hned s několika elementy najednou. K tomu byli vhodní vždy jen někteří, protože to vyžadovalo zcela odlišný přístup myšlení a způsob života. My ostatní totiž přijetím elementu propojujeme svůj život s jeho silou a energií. Slábne-li, slábneme i my. Tím je nastolena rovnováha. Oranžoví takto nejsou spojeni a jen oni vědí, z čeho kdy čerpat sílu a proč to tak je. V dobách, kdy mezi sebou letky bojovaly a nekonaly se obřady dospělosti, se stávalo, že bezejmenní nebyli vhodní k přijetí barvy – elementu jedné letky a byli nuceni buď k vyhnanství a životu beze jména, což není nic pěkného, nebo vyhledali Oranžovou letku, kde mohli nalézt útočiště. Z takových se většinou stávali výjimeční jedinci, kteří se vyznačovali obrovskou energií, silou a moudrostí. Tím, že nebyli vázaní k jednomu elementu, mohli dokázat mnohem větší skutky. Takových vždy bylo opravdu málo a dnes zbývá poslední, který už několik tisíc let s žádným bezejmenným nepromluvil, natož aby ho pojmenoval. Snad je to tím, že se bojí přijmout další odpovědnost nebo že je už unavený, protože je dnes nejstarším z nás a zažil toho opravdu hodně. Před válkou byl učitelem spousty z nás, včetně Radaat červeného. Někteří ale věří, že jen čeká na toho pravého. Možná si to, mladý bezejmenný, neuvědomuješ, ale pojmenování je jedním z nejsilnějších a nejstarších kouzel jaká na tomto světě existují. Tvým pojmenováním přebírá jeden z nás odpovědnost za tebe vůči ostatním, vůči světu a především pak vůči sobě. Zavazuje se tím, že tě naučí ctít život a vše co je dobré. Naučí tě rozlišovat mezi dobrem a zlem tak, aby se již nikdy neopakovaly války mezi jednotlivými letkami. Po pojmenování již není cesty zpět. Mistr se stane tvým otcem i učitelem. Mistr bude mít v tvém životě velkou moc.”

Irotki hnědá se odmlčela a mě hned napadlo: “A kde jsou všichni oranžoví? Kde je Hrzeku nebo jiný zástupce této letky? Nepamatuji si, že bych viděl jediného draka této barvy. O Dachelionovi oranžovém jsem slyšel, ale o nikom jiném ne.” Ve chvíli, kdy jsem si toto uvědomil, jsem ve svém srdci ucítil velký smutek. Místo Irotki mi odpověděla Salebrie modrá: “Poslední oranžový je Dachelion. Hrzeku oranžový zemřel během jedné bitvy a býval to jeden z hlavních vyjednavačů mezi letkami. Oranžoví byli, oproti nám ostatním, vždy v pozici nestranných. Byli to silní jedinci s diplomatickými sklony. I proto často sloužili jako vyjednavači mezi znepřátelenými Praefecty jednotlivých letek. Hrzeku oranžový byl přítel nás všech a dodnes nevíme, co se mu přesně stalo. Byl to však nejlepší vyjednávač a jeho smrt byla pro nás všechny obrovskou ztrátou, protože dnes už mezi námi není nikdo, kdo by vás mladé dokázal učit umění diplomacie. Hrzeku byl s Dachelionem poslední oranžový drak a jeho smrtí došlo k velkému narušení rovnováhy.

Po těchto slovech Salebrie se jeskyní opět rozlilo ticho, během kterého jsem si snažil srovnat všechny nově získané informace v hlavě. Tolik nových věcí, tolik nových myšlenek a pocitů. Během vyprávění jsem vše vnímal včetně obrazů z bitev i pocitů Irotki hnědé. Musela tam být… Přemýšlím a stále cítím, že jsem pod pečlivým dohledem. Při příchodu jsem nedokázal určit, co nebo kdo mě sleduje. Čím déle jsem ale v přítomnosti nejstarších draků, tím jasněji si je uvědomuji v mém srdci. Dokážu je rozeznat. Cítím jejich přítomnost stejně jako něčí pach. Jasně rozeznávám Irotki, která mi celou dobu vyprávěla o historii jednotlivých letek až po okamžik sjednocení do jedné kolonie. Rozeznávám i Salebrii modrou, která celé vyprávění velice prožívala, a jasně cítím i Radaata červeného. Je to jiný pocit, než když mě sledoval můj mistr Larimon zelený. Vlastně až teď mi došlo, že nikde nevidím draky. Musí být velice staří a jejich těla, přestože se dožíváme spousty let, musí být velice stará. A pokud tito nejstarší nemají svá těla, kde tedy jsou? Co to pulzuje na podstavcích?



Čtěte také to nejnovější na blogu:

Pište kdykoliv na email hlavacek@vahl.cz... Rád si přečtu, co si o tom myslíte. 🙂

Líbil se Vám článek? SDÍLEJTE nebo si ho uložte na později: